Studie: Řeholní život může přispívat k delšímu věku

Život v řeholním společenství může mít pozitivní vliv nejen na duchovní, ale i na fyzické zdraví. Vyplývá to z rozsáhlé německo-rakouské studie, která téměř třicet let zkoumala životní podmínky řeholníků a řeholnic. Podle jejích závěrů žijí mniši v průměru déle než muži v běžné populaci a rozdíl v délce života mezi muži a ženami je v klášterním prostředí výrazně menší.

Výzkum pod názvem German-Austrian Monastery Study zahájil v roce 1997 demograf Marc Luy. Cílem bylo zjistit, jaký podíl na rozdílech v délce života mužů a žen mají biologické faktory a jaký životní styl či sociální prostředí.

Do studie bylo zahrnuto téměř 16 600 řeholníků a řeholnic ze šestnácti klášterů v Německu a Rakousku. Výzkumníci analyzovali údaje o více než sto letech života jednotlivých členů řádů – od data narození přes vzdělání a rodinné zázemí až po příčiny úmrtí.

Výsledky ukazují, že zatímco v běžné populaci žijí ženy v průměru o několik let déle než muži, v řeholních komunitách se tento rozdíl výrazně zmenšuje. Podle autorů studie lze biologickými rozdíly vysvětlit přibližně jeden rok, zatímco většina rozdílu souvisí se způsobem života.

Autoři studie poukazují na několik faktorů, které mohou podpořit delší život. Patří mezi ně pravidelný denní rytmus, stabilní mezilidské vztahy, společný život v komunitě, menší míra chronického stresu, péče v rámci společenství i omezení rizikového chování, jako je kouření nebo nadměrná konzumace alkoholu.

Významnou roli podle výzkumníků hraje také vědomí životního poslání a duchovní rozměr. Víra, modlitba a jasný smysl života mohou posilovat odolnost člověka v době nemoci, utrpení nebo nejistoty.

Studie zároveň ukázala, že v řeholních komunitách se téměř stírají rozdíly v délce života související se vzděláním nebo sociálním postavením. Protože členové řádů sdílejí podobné životní podmínky, denní režim i přístup ke zdravotní péči, mají tyto faktory na jejich zdraví mnohem menší vliv než v běžné společnosti.

Autoři upozorňují, že cílem řeholního života není dosáhnout dlouhověkosti. Delší život je spíše vedlejším důsledkem života založeného na službě, modlitbě, disciplíně, vzájemné odpovědnosti a pevných mezilidských vztazích. Studie tak připomíná, že jedněmi z nejdůležitějších předpokladů zdravého stárnutí nejsou drahé technologie či moderní metody prodlužování života, ale smysluplné vztahy, stabilní životní rytmus, solidarita a vědomí hlubšího poslání.

Zdroj: ZENIT