Svatý otec ve Francii – den první

V pátek 25. září zahájil Lev XIV. svou apoštolskou cestu do Francie. Jejím mottem je »Aby svět měl život«. Přistál na pařížském letišti Orly, odkud odejel do Elysejského paláce. Odpoledne navštívil sídlo UNESCO, v podvečer oslavil nešpory v katedrále Notre-Dame, den zakončil vigilií s francouzskými mladými lidmi na Stade de France.

Několik minut před osmou hodinou ranní odlétl papež Lev z Říma. Během dvouhodinového letu poskytl interview novinářům, kteří s ním cestovali do Paříže. Krátce před desátou hodinou přistálo papežské letadlo po dvouhodinovém letu na letišti Orly. Zde byl Lev XIV. přivítán francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a papežským nunciem ve Francii, arcibiskupem Celestinem Migliorem.

Z letiště vedla papežova cesta do Elysejského paláce, oficiálního sídla francouzského prezidenta. Zde se Svatý otec setkal s představiteli veřejného života a s členy diplomatického sboru. V promluvě se papež věnoval mimo jiné otázce vztahu sekulárního státu a církve, který popsal jako „příležitost ke komunikaci a spojeným silám v úsilí o společné dobro“. Odkázal se také na francouzské motto „Rovnost, volnost, bratrství“ a zdůraznil jeho evangelní základ.

Po obědě na pařížské nunciatuře se Lev XIV. vypravil do pařížského sídla organizace UNESCO. Zde oslovil přítomné s otázkou, co znamená být člověkem: „Na prvním místě to znamená být nejprve dítětem,“ uvedl papež s odkazem na příchod člověka na svět. „A jako děti jsme bratry a sestrami,“ doplnil. Zadruhé přichází každý člověk na svět nahý a odkázaný na pomoc druhých – chudoba je tedy univerzální zkušenost daná zrozením. Zatřetí pak je tu velký potenciál, k němuž člověk může růst: „Být člověkem znamená mít odpovědnost vůči historii: lidská bytost je stvoření, které roste, učí se a pracuje rukama i hlavou. Svou prací můžeme Zemi kultivovat, ale i znetvořit, vytvořit umělecká díla, anebo je zničit.“ Proto je právě velmi klíčové poslání všech, kdo se věnují výchově a vzdělání.

V 17.15 zahájil Svatý otec liturgickou modlitbu nešpor. Slavil je spolu s francouzskými duchovními, řeholníky a seminaristy. Ve své homilii zmínil rekonstrukci katedrály Notre-Dame, kde se tato liturgie konala: „Obnova této katedrály byla příležitostí k setkání, které rozšířilo horizonty přijetí a účasti za hranice církevní příslušnosti.“ Připomněl také, že katedrála byla postavena jako „dům modlitby“ a citoval v této souvislosti francouzskou spisovatelku Madeleine Delbrêl: „Bez modlitby bychom nemilovali Boha lásky. Snad bychom mohli být jeho služebníky, jeho bojovníky, možná i jeho učedníky; nebyli bychom však milovanými dětmi našeho Otce ani přáteli Ježíše Krista.“

Závěrem dne se papež Lev přemístil na stadion Stade de France. Zde předsedal vigilii s mladými lidmi. Vyslechl několik svědectví a reagoval na ně: „V Kristu jsme si jisti, že Bůh není nikdy lhostejný vůči lidem,“ zdůraznil v odpovědi Chloé, která se ptala, jak skloubit misionářský zápal s přátelstvím vůči vrstevníkům bez vyznání a bez víry. „Hlásat Krista odvážně, ale s respektem znamená hlásat ho jako evangelium spásy, jako slovo pravdy a života.“

Na konci večera pak pronesl meditaci na slova 1. listu Timoteovi (1 Tim 6,11–16). Povzbudil v ní přítomné mladé lidi k odvaze odporovat zlu, rozhodovat se pro dobro a bojovat „zbraní sebedarující lásky“, se sv. Pavlem řečeno, „mečem Ducha“ (Ef 6,17). Poukázal také na relikvie Kristova roucha a kříže, „toho, co mu bylo vzato a co mu bylo dáno“. Dohromady jsou „symbolem nás, církve zrozené z Boží lásky darované světu“. V této lásce jsme všichni povoláni „být zářícími svědky evangelia, dobré zprávy, jíž je Kristus sám“, uzavřel Svatý otec své rozjímání.

zdroj: vatican.va