Turínský arcibiskup varuje před povrchními závěry o vzniku otisku na Turínském plátně

Turínský arcibiskup kardinál Roberto Repole, který z pověření Svatého stolce odpovídá za Turínské plátno, se veřejně ohradil proti nedávno publikované hypotéze, která předpokládá vznik obrazu na plátně pomocí středověkého basreliéfu. Tuto možnost podle něj i podle Mezinárodního centra pro studium Turínského plátna (CISS) již dávno vyvrátily četné fyzikálně-chemické analýzy.

V článku Image formation on the Holy Shroud – A digital 3D approach, který nedávno zveřejnil vědecký časopis Archaeometry, autor Cicero Moraes navrhuje, že obraz na plátně mohl vzniknout nikoli kontaktem s mrtvým lidským tělem, ale s uměle vytvořeným modelem – basreliéfem vytvořeným technikami 3D modelování. Tato hypotéza navazuje na dávno známou skutečnost, že obraz na plátně má charakter vertikální ortogonální projekce, a uvádí, že kontakt s basreliéfem vede k menším deformacím než kontakt s trojrozměrným tělem, které způsobuje tzv. efekt Agamemnonovy masky.

Na tuto interpretaci reagoval turínský arcibiskup kardinál Roberto Repole, který je odpovědný za Turínské plátno, které je uloženo v jeho diecézi. V oficiálním prohlášení vyjádřil znepokojení nad povrchností některých závěrů, které podle něj „často neobstojí při pečlivějším zkoumání předložené práce“.

Zároveň uvedl, že nemá důvod vstupovat do samotné podstaty předložených hypotéz, ale zdůraznil, že Mezinárodní centrum pro studium Turínského plátna (CISS), které podle stanov poskytuje arcibiskupovi odbornou podporu, zveřejnilo dokument s podrobnou analýzou použité metody a závěrů studie.

„Je třeba nikdy neztrácet potřebnou kritickou pozornost vůči tomu, co se tak snadno publikuje.“

Ve své analýze CISS upozorňuje, že článek pouze potvrzuje to, co je známo už od roku 1902, kdy Paul Vignon a Yves Delage popsali, že obraz na plátně vznikl jako projekce ve směru kolmém na povrch těla. Nová studie sice přináší 3D simulace kontaktu mezi plátnem a basreliéfem, ale její závěry nepřinášejí žádné nové prvky.

Důrazně také připomíná, že na základě in situ výzkumů přímo na plátně, provedených skupinou STuRP v roce 1978, a následných chemicko-fyzikálních analýz byla vyloučena možnost vzniku obrazu malbou, ohřátým basreliéfem či jakoukoli formou kontaktního přenosu.

„Hypotéza o původu obrazu skrze kontakt plátna s basreliéfem je mnoha fyzikálně-chemickými studiemi široce vyvrácena,“ uvádí CISS.

Závěrem centrum znovu zdůrazňuje potřebu vědecké přísnosti a interdisciplinárního přístupu, který jasně rozlišuje mezi ověřenými fakty a hypotézami a propojuje poznatky různých vědních disciplín.

Digitální 3D modely mohou být užitečným nástrojem, ale nemohou nahradit přímé fyzikální a chemické analýzy samotné relikvie.

Kriticky se ke studii vyjádřila také Emanuela Marinelliová, známá badatelka zabývající se Turínským plátnem. V rozhovoru pro agenturu Agenzia Sir označila publikovanou studii za „mediální operaci bez vědecké hodnoty“, která ignoruje důkazy o přítomnosti lidské krve a mikrostop odpovídajících oblasti Jeruzaléma.

Turínské plátno i nadále zůstává výjimečnou relikvií, která přesahuje čistě vědecký rámec. Zatímco věda pokračuje ve svém zkoumání, zůstává i nadále pro mnohé symbolem víry, bolesti a naděje.

Při každé nové hypotéze je ale třeba rozlišovat mezi skutečně podloženým výzkumem a mediálním efektem, který může snadno zkreslit historickou i duchovní hodnotu této jedinečné památky.

Zdroj: Vatican News, italská sekce