Ukrajina: Návrat do školních lavic válce navzdory

Na Ukrajině začal nový školní rok. Do lavic se vrátilo přes 3,5 milionu žáků, z toho téměř čtvrt milionu prvňáčků. V bezmála 12 tisících školách je očekávalo více než 366 tisíc učitelů. Mění se však nejen počet žáků, ale i školních budov, které utrpěly zásah v důsledku ruského bombardování; jen v samotném Kyjevě v roce 2026 utrpělo škodu 107 školských zařízení.

Ukrajina se snaží zajistit školní vyučování válce navzdory, v oblastech s větší mírou ohrožení je to však možné jen kombinovanou nebo distanční formou. Podle údajů Ministerstva školství zvolilo v tomto roce 2 500 škol kombinovanou výuku a 1 300 škol výhradně dálkovou. Klíčovým kritériem je bezpečnost dětí, tedy konkrétně dostupnost protileteckých krytů. Velké množství škol si vybudovalo kryty vlastní.

Kombinovaná či distanční forma školního vzdělávání není stanovována centrálně; záleží na místních autoritách, které rozhodují na základě konkrétní bezpečnostní situace v dané oblasti. Kombinovanou formu školní docházky mohou využít žáci v 80 % škol např. v Oděské či Černihivské oblasti; v Charkově je uskutečnitelná pouze v sedmnácti „podzemních“ školách, k nimž v nejbližších měsících přibude dalších sedm.

„Úloha učitele se dnes nemůže omezit jen na vzdělávání,“ vysvětluje Inna, učitelka z Korostenu v Žytomyrské oblasti, cca 155 km od Kyjeva. „Na prvním místě je třeba být nablízku dětem a pečovat o ně v těžkých chvílích.“ Její žáci jsou vlastně „válečné děti“, narozené roku 2014 – mnohé z nich ztratily na frontě své blízké, zažily bombardování nebo na vlastní oči viděly zkázu rodného domu. Být jim učitelkou pro Innu znamená v čase války především milovat děti více než v „normálních“ dobách.

Když se dítě přímo zasažené válkou vrací do školy, musí být jeho třída připravena na jeho přijetí. Inna věnuje čas především naslouchání: děti mohou mluvit o svých emocích, vyprávět o tom, co viděly, a vyjádřit svou blízkost vůči druhým. „Děti umějí být soucitnější než my,“ říká Inna. Jejím úkolem coby učitelky je usnadňovat takovou blízkost a empatii, aniž by byla příliš indiskrétní, a zároveň umožnit třídě, aby se pozvolna vracela k normálnímu všednímu životu. „Vždy hledáme nějaký pozitivní a tvůrčí horizont. Nejde o naivní optimismus, ale realistickou aktivitu.“

Samotná výuka také trpí válkou, často je vyučování přerušeno leteckým poplachem a únikem do krytů. Po skončení poplachu není vždy možné navázat právě tam, kde bylo vyučování přerušeno. Podepisuje se to zvláště při online testech či soutěžích, jako jsou školní olympiády apod. Navzdory tomu však sami studenti usilují o své vzdělávání, dosahují úspěchů v celostátních zkouškách nutných pro postup na vyšší stupeň. „Nakolik je to možné, všichni se snažíme o pokrok,“ dodává Inna.

Válka zasahuje děti i dospělé daleko od fronty 

Válka se dotýká i dětí ve školách mimo aktuální válečné zóny. Ve Chmelnickém na západě Ukrajiny jsou mezi žáky katolické školy děti, jejichž otcové jsou na frontě, nebo dokonce ve válce padli. Jiní zase mají mezi svými blízkými pohřešované osoby. Jak uvádí ředitelka této školy Oleksandra, škola se stává především místem vzájemné opory: „Chceme, aby i za války měly děti naději a mohly prožívat své dětství. Svěřujeme Bohu své starosti i své strachy. Doufáme, že překonáme i tuto zimu, když se budeme navzájem podepírat a pomáhat si.“

Svou roli v tom hraje modlitba. Učitelé i děti se modlí jedni za druhé, každý týden se celá školní komunita setkává nad evangeliem a modlí se spolu. „Občas se stane, že se někdo uzavře a nechce mluvit. Pak se ukáže, že jeho otec odešel na frontu nebo že jeho rodina právě za někoho drží smutek.“ Kromě modlitby nabízí škola dětem i jejich rodinám odbornou pomoc, k dispozici jsou psychologové i školní kaplan.

Válkou jsou zasaženi i učitelé. „V loňském roce jeden z učitelů během výuky dostal zprávu ohledně svého syna na frontě. Emoce jej přemohly natolik, že nebyl schopen pokračovat ve výuce a musel opustit učebnu,“ popisuje Oleksandra. Škola proto pořádá pro učitele např. kurzy pro zacházení s panickými atakami.

„Je to velký boj. Bylo by nejjednodušší všechno zavřít a nedělat nic. Vidíme však, že má cenu jít dál,“ uvádí ředitelka. Začátek září pro ni není jen začátkem výuky v novém školním roce, ale také časem, kdy se žáci a jejich rodiny znovu setkávají. Proto byl také školní rok zahájen mší, kterou slavil biskup Eduard Kava pro římskokatolickou diecézi Kamenec Podolský. „Chceme svěřit své životy a naši školu do rukou Ježíše Krista,“ vysvětluje Oleksandra. „Věříme, že on bude naší oporou."