Ukrajina potřebuje svobodu strachu navzdory

Při příležitosti Dne nezávislosti Ukrajiny, který připadá na 24. srpen, uskutečnila Vatikánská média několik rozhovorů s lidmi, kteří jsou s Ukrajinou spojeni svým životem a působením. Indická sestra Liji (Lidia) Payyapilly, žije na Ukrajině již 25 let, nyní je jejím domovem klášter v Pavšynu nedaleko Mukačeva. Iryna Plechova je zástupkyní ředitele kyjevského institutu Cultural Cluster. Mons. Svjatoslav Ševčuk stojí v čele ukrajinské řečckokatolické církve. Nabízíme průřez těmito rozhovory.

Fotogalerie

4

Kyjevsko-haličský arcibiskup a hlava ukrajinské řeckokatolické církve Svjatoslav Ševčuk připomíná, že konflikt na Ukrajině je stále krvavější. „Podle komise OSN má červenec roku 2026 více obětí než březen 2022,“ tedy čas, kdy se naplno rozhořel konflikt v důsledku ruské invaze. K tomu dodává, že stávající konflikt má ještě dosud nepoznanou etickou dimenzi: „Všichni odborníci, kteří se snaží pochopit, o co se zde jedná, uvádějí, že tato válka se stále více stává válkou pokročilé technologie a velmi sofistikovaných zbraní.“ To dodává už tak nelidskému konfliktu další odlidšťující element. 

„Tato válka chce proměnit také vyčerpání a lidské utrpení včetně duchovního rozměru v nástroj politického tlaku. To mění podobu této války, která se stává svatokrádežnou,“ upozorňuje arcibiskup Ševčuk. „Je to zločin nejen proti mezinárodnímu právu, ale i proti morálnímu zákonu v kontextu ozbrojeného konfliktu.“

V souvislosti se Dnem nezávislosti arcibiskup připomíná: „Pro nás je oslava nezávislosti především díkůvzdáním Pánu za dar svobody, jejímž je nezávislý ukrajinský stát garantem.“ Zdůrazňuje také, že „pro křesťana se láska k vlasti nesmí změnit v modloslužbu vůči státu“, protože „milovat svou vlast neznamená nenávidět druhé, nýbrž ochotně se ujímat zodpovědnosti za vlastní národ a sloužit mu“.

Ve službách nové vlasti

Službě své nové vlasti se věnuje sestra Liji (Lidia) Payyapilli, která navštěvuje místa v blízkosti frontové linie na jihu a východě Ukrajiny. Nabízí zde modlitbu za úspěšnou obranu země ve spojitosti s vlastním řeholním charismatem: adorace a evangelizace: „Evangelizuji prostřednictvím vlastní zkušenosti: Pán se dotkl mého života a pro mě On je živý.“ A tuto životní zkušenost usiluje předávat zvláště těm, jejichž život je v ohrožení: „Pro nás je to drahocenný aspekt naší služby – mít příležitost utěšovat, podepírat a modlit se za ty, kdo trpí.“

Sama se tak dostává do ohrožení života. „Když vidíš dron, utíkej se schovat pod strom, ale dej si pozor, aby mezi jeho listy nebyla skrytá mina,“ varoval ji P. Maxim, katolický farář v jihoukrajinském Chersonu. Velkou zkušeností pro ni ovšem byla atmosféra mezi místními farníky: „Očekávala jsem, že místní obyvatelé budou plní výčitek nebo zoufalství. Oni však byli především vděční Bohu! »Naše síla je v modlitbě. Nevíme, zda zítra budeme živí, ale dnes žijeme a chceme umřít jako Ukrajinci,« říkají.“

K tématu nezávislosti sestra Liji dodává: „Zdá se mi, že Ukrajina ještě nedosáhla své plné nezávislosti, protože jsme spoutáni strachem. Současná Ukrajina má strach a potřebuje pokoj. Budeme-li střežit pokoj ve svém srdci, strach se vytratí, to je jisté. Bůh nám daroval svobodu a skrze jeho vítězství musíme dosáhnout možnosti žít svobodně ve své zemi.“

Znamení Boží blízkosti uprostřed hrůzy

Pro Irynu Plechovou a jejího manžela bylo povzbuzením, když ve svém zničeném domě našli jediný nepoškozený předmět: dřevěnou ikonu Poslední večeře. Bylo to pro ni „symbol Boží přítomnosti v nejtěžších okamžicích jejího života“, kdy bombardování ona a její manžel „přežili jen zázrakem“, ovšem ztratili nejen střechu nad hlavou, nýbrž i vzácnou sbírku knih ukrajinských autorů 20. století. Právě tuto ikonu roto se rozhodli darovat arcibiskupu Paulu Richardu Gallagherovi při jeho poslední návštěvě Ukrajiny, konkrétně 18. července, kdy Mons Gallagher navštívil právě Kyjev a místní farnost sv. Mikuláše.

Ničení uměleckých děl a památek je pro Irynu Plechovou zvláště bolestné. „Jakýkoli útok na kulturní statky je výrazem snahy zničit identitu a jedinečnost národa,“ prohlašuje. Je to kruté zvláště na Ukrajině, která byla v průběhu staletí domovem řady kultur, jež se mezi sebou vzájemně prolínaly a obohacovaly. Křesťané různých církví se, jak sama dosvědčuje, zcela běžně navzájem navštěvovali při příležitosti oslav svátků podle různých kalendářů. „Tento prostor pro vzájemnou úctu a pochopení se utváří přímo na podkladě kulturního dědictví,“ vyjadřuje své přesvědčení.

Doktorka Plechova často slýchala od druhých lidí, že „už se prostě nedovedou modlit“. Jak sama říká: „Chápu je, ale já a můj manžel jsme udělali opačnou zkušenost: v těch nejtěžších okamžicích se navzájem povzbuzujeme a podepíráme modlitbou.“ Sama ve válce ztratila řadu svých blízkých příbuzných, na frontě i při bombardování v zázemí. „Této bolesti dokážu čelit jedině modlitbou.“

„Hodnota nezávislosti je hodnotou pravé svobody,“ dodává Iryna Plechova ke Dni ukrajinské nezávislosti. „Svobody občanů této země, svobody Božích synů a dcer, svoboda jednotlivých lidí zvolit si vlastní cestu.“