Ukrajina: Velikonoce ve znamení naděje

Pomocný biskup kyjevsko-žytomyrské diecéze pohlíží na druhé Velikonoce poznamenané válkou s nadějí na mír: Většina lidí v této východoevropské zemi, věřících i nevěřících, cítí, že tato válka skončí "s Boží pomocí", říká Oleksandr Yazlovetskiy.

Jen něco málo přes rok války a už dvě velikonoční slavnosti v obležení. Katoličtí věřící latinského obřadu na Ukrajině oslavili vzkříšení Páně a nadále doufají ve znovuzrození, v konec strachu a slz. Navzdory pokračujícímu bombardování, které stále provází každodenní život  Ukrajinců, existuje velká naděje na brzký konec ruské invaze, řekl pomocný biskup Oleksandr Yazlovetskiy. Letošní rok je skutečně jiný, potvrdil pro Vatikánský rozhlas a vysvětlil, že jsou to právě "mladí lidé, kteří nabádají k radosti a k důvěře v mír":

"Jistě, letošní Velikonoce, i když jsme je opět zažili během války, jsou trochu jiné než ty předchozí, protože nyní máme naději a víru, že konflikt může být s Boží pomocí ukončen. Vzpomínám si, že loni jsme sice slavili s radostí z Kristova zmrtvýchvstání, ale také s velkým smutkem, protože jsme nevěděli, co bude dál v naší zemi, přemýšleli jsme, co bude dál, jestli ještě můžeme jako národ existovat. Cítili jsme velký strach. Nyní je to trochu jinak. Myslím, že většina Ukrajinců, ať už věřících nebo nevěřících, stále věří, že tato válka s Boží pomocí skončí. A tak jsou i letošní Velikonoce trochu jiné: radost je silnější, protože radost závisí především na Kristově zmrtvýchvstání, ale také na okolnostech, které nám ji pomáhají lépe prožívat."

"Pokoj vám"

Ježíšova první slova učedníkům po vzkříšení zněla "pokoj s vámi", což je věta, která by dnes na Ukrajině měla "zvláštní význam", dodává pomocný biskup:

"Víme, že když je člověk mladý, zdraví si tolik neváží, protože ho považuje za samozřejmost a má ho, a také víme, že když tento mladý člověk zestárne, pochopí, že zdraví je krásná milost, a lituje, že si ho dostatečně nevážil. Stejné je to s mírem. Věřím, že toto slovo má velkou hodnotu pro všechny národy, nejen pro Ukrajinu, protože je několik zemí, které trpí stejně jako my. Pro nás mír neznamená jen absenci války, protože jsme si uvědomili, že i bez střelby, i bez "opravdové války" to není, jako bychom měli mír dříve. Pro nás křesťany mír znamená mít u sebe Krista jako svého Pána, a abychom toho dosáhli, musíme se modlit.”

Dodává, že zdrojem naděje pro mladé lidi na Ukrajině je víra:

"Víme, že starší lidé jsou obvykle klidnější, protože mají nějaké zkušenosti, prožili dobré i zlé časy. A když jde o vítězství, o mír, naši mladí spoluobčané se modlí. Stačí je vidět tady v Kyjevě a mluvit s nimi, a oni nám dávají naději, s úsměvem a utěšujícími slovy, jeden pro druhého. Když nás vítají, říkají: "Zvítězíme", "Přeji vám mír" nebo: "Doufáme, že se znovu setkáme, až válka skončí". Takže naši mladí lidé jsou pro nás skutečně zdrojem útěchy, pomocí, protože věří v mír. Chci říci, že naši mladí  se také těší na návštěvu papeže Františka, všichni se modlíme za jeho zdraví, modlíme se za něj a doufáme, že ho tu jednou s velkou radostí uvidíme."

Změny v každodenním životě

Podle jeho slov se samozřejmě v tomto roce změnil i způsob vykonávání biskupské služby:

"Naučil jsem se mnoho věcí. Naučil jsem se například, jak zapnout a vypnout generátor nebo co to znamená mít powerbanku, ne tu malou na mobil, ale velkou, která je schopna zajistit elektřinu v bytě na celý den. Tato doba byla pro nás všechny náročná, ale s Boží pomocí jsme se toho hodně naučili. Mně osobně pomohlo i to, že jsem se od prosince loňského roku stal prezidentem "Caritas-Spes Ukrajina". Existují zde dvě sdružení Caritas: 'Caritas Ukrajina' řeckokatolické církve a 'Caritas-Spes Ukrajina' římskokatolické církve, obě vedou tolik projektů. A tady se učím, jak konat skutky milosrdenství vůči potřebným. Papež František hodně mluví o metle klerikalismu, myslím, že v každé církvi jsou takové skvrny klerikalismu, větší či menší, a ani my nejsme od toho osvobozeni, ale díky válce se mnoho našich kněží a i já jsem se naučil být blízko lidem, vyjít ven, být s nimi, požádat je, zorganizovat něco společně s nimi, s farníky, protože kněz sám nic nezmůže. Proto je pro mnoho našich kněží, a dokonce i biskupů, jako by znovu chytili dech."