V královéhradecké diecézi působí indický misionář

Od léta se stal Hradec Králové a potažmo královéhradecká diecéze domovem indického kněze, který byl vyslán svým biskupem do pastorace v České republice.

Fotogalerie

2

Jaká byla vaše cesta ke kněžství?

Jednou v neděli, když jsem se s rodiči zúčastnil v kostele mše svaté, pocítil jsem Boží volání. Po dokončení 10. ročníku jsem tedy vstoupil do tzv. malého semináře v arcidiecézi Bangalore. Po dokončení teologických studií jsem byl v roce 2001 vysvěcen na kněze. Miluji být knězem a jsem rád, že pracuji na vinici našeho Pána Ježíše.

Jaké pozice jste ve vaší indické arcidiecézi zastával?

Dva roky jsem byl pomocným farářem. Poté jsem byl povýšen na faráře, manažera a korespondenta v kostele Svatého Kříže a na anglické vyšší základní škole Svatého Kříže v BEML Nagar, na zlatém poli K.G.F. KGF znamená, že zlato bylo poprvé vytěženo Brity, když vládli. V letech 2009–2015 jsem byl farářem v kostele Zjevení Páně v Christhu Prabhalaya v Bangalore. V letech 2015–2022 jsem byl jmenován společným tajemníkem Komise pro mládež Arcidiecéze Bangalore. Sloužil jsem také jako farář v kostele sv. Antonína v Bangalore. V letech 2017–2019 jsem byl poslán na vyšší odborné studium: magisterský obor teologie v oboru mládežnické služby na Visvadeep, Kristu Jyoti College, přidružené k Selesia University v Římě. Ve stejném roce jsem byl farářem v kostele sv. Jana Pavla II. V letech 2019–2022 jsem byl jmenován zástupcem ředitele NBCLC (Národní biblické katechetické a liturgické centrum pod CBCI). Jedná se o národní centrum, které spadá pod Indickou katolickou biskupskou konferenci. V letech 2022–2023 jsem pracoval jako zástupce pastora v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. V letech 2023–2024 jsem působil jako ředitel svatyně Jezulátka, poutního centra a farní haly a také jako ředitel C.E.C. (Katolického informačního centra) v Bangalore. Od roku 2024 v kostele sv. Patrika v Bangalore.

Proč jste se rozhodl přijet do České republiky?

Domluvili se na tom biskup Jan Vokál a naším arcibiskupem Peterem Machadem. Rozhodl jsem se tedy přijet do Hradce Králové, abych v královéhradecké diecézi sloužil Božímu lidu a jeho zbožnosti. Jsem první člověk, který pracuje jako misionář z naší arcidiecéze v cizí zemi, v České republice. Z celého srdce děkuji biskupovi Janovi za tuto příležitost. Děkuji také mému milovanému arcibiskupovi Peteru Machadovi, který mě povzbudil a poslal mě sloužit do královéhradecké diecéze.

Na co byste se chtěl ve své službě zaměřit?

Rád bych poznal život zdejších lidí, jejich prostou víru v Boha a zbožnost k Panně Marii.

Vnímáte rozdíly mezi indickou a českou kulturou?

Každý národ má svou vlastní kulturu a způsob života. V obou zemích vidím podobnosti. Jednou z nich je rodinný život, kdy lidé žijí pod jednou střechou jako Rodina - rodiče a děti. Chodit do kostela jako rodina je i u nás běžné. Hluboká víra v Boha, péče a zájem, pomoc přírodě, rodinné pouto, modlitba za druhé, zejména péče o sousední obyvatele Ukrajiny, to je opravdu dojemné.

Vidíte nějaké rozdíly mezi indickou a českou církví?

Co se týče církve jako takové, nenacházím žádné rozdíly. Kostely jsou svatá místa, kam lidé chodí a modlí se, uctívají Boha, účastní se bohoslužeb. Lidé chodí s rodinami na církevní oslavy, stejně jako v Indii.

Jak si zvykáte na české jídlo? Objevil jste nějaké české jídlo, které vám opravdu chutná?

České jídlo mám opravdu rád. Je to spíše směs vegetariánských a nevegetariánských pokrmů. Moc mi chutná kuřecí steak s kroketami a omáčkou, a také knedlíky s omáčkou a masem. Jen mi chybí některá indická jídla.

A co jazyková bariéra?

Zpočátku jsem to měl těžké, ale teď, když se mi daří učit se český jazyk, mi to už trochu pomáhá se orientovat. Zatím jsem sloužil v katedrále mši svatou v angličtině, které se zúčastnilo mnoho studentů. Doufám a věřím, že se brzy naučím česky a budu moci sloužit mši v češtině.

Často doprovázíte diecézního biskupa po celé diecézi. Co se vám v Česku líbí?

Klima, náklonnost, láska, péče a zájem lidí. Je to místo plné krásy. A je tu spousta věcí k vidění.