Václav Kolaja: V Benediktu XVI. odešel obránce starých dobrých hodnot západní civilizace

Přinášíme novoroční rozhovor s velvyslancem ČR při Svatém stolci J. E. Václavem Kolajou, který připravila z Říma Johana Bronková.

Novoroční setkání papeže s diplomaty je tradičně příležitostí ke zrekapitulování nejvýznamnějších problémů na světové scéně. Témat bylo mnoho, ale kde jste vnímal hlavní důrazy, na které chtěl Svatý stolec upozornit?

Máte pravdu, projev byl jako obvykle velmi rozsáhlý a papež se dotkl celé řady témat. Myslím, že to hlavní poselství pro diplomatický sbor u Svatého stolce byla výzva k hledání míru v dnešním rozbouřeném světě. Papež poukázal na celou řadu konfliktů, které se sice dějí jen v některých částech světa, ale v podstatě se týkají nás všech, což on vnímá tak, že na naší planetě probíhá třetí světová válka. A Svatý otec si kladl otázku, jak znovu utkat vlákna míru, přičemž odpověď na ni hledal v encyklice svatého papeže Jana XXIII. Pacem in terris z roku 1963. Podle ní je třeba budovat mír na čtyřech základních pilířích, tj. na pravdě, spravedlnosti, solidaritě a svobodě.         

Kromě ozbrojených konfliktů zmínil papež také některé „vnitřní“ nemoci naší doby: jmenoval „strach“ ze života, který se promítá do demografických krizí, upozornil na negativní dopady pandemie v oblasti vzdělání a školství, na nedostatek náboženské svobody a varoval před prosazováním uniformního myšlení, které ve své snaze potlačit jakýkoli odlišný názor ohrožuje svobodu myšlení a svědomí a hrozí regresem směřujícím k ideologickému totalitarismu. Která z těchto nebo dalších zmíněných témat rezonují v našem středoevropském kontextu? 

Možná bych zvláštní důraz položil na to první jmenované, tedy na „strach“ ze života a příchod „demografické zimy“. Papež sice tento problém nastínil na příkladu Itálie, kde v posledních letech dochází k poměrně vysokému úbytku obyvatelstva, myslím si však, že se jedná o fenomén, kterým je třeba se zabývat se vší vážností i ve střední Evropě. Bez dětí nemají naše národy budoucnost… 

Setkání s diplomatickým sborem probíhalo letos v ovzduší dozvuků pohřbu Benedikta XVI. Jak budete vzpomínat na tento zvláštní vstup do nového roku, poznamenaný odchodem emeritního papeže? 

Počátek roku 2023 budu mít spojený se smutkem z odchodu velkého papeže a zároveň výjimečného intelektuála a jednoho z nejvýznamnějších obránců starých dobrých hodnot západní civilizace. Jsem rád, že jsem večer před tím, než Benedikt XVI. překročil práh věčnosti, mohl jít do Lateránské baziliky na bohoslužbu, kterou za emeritního papeže sloužil římský vikář kardinál De Donatis. Dlouho do noci jsem si pak pročítal některé texty tohoto mimořádného myslitele, které jsem léta neviděl, a musím říci, že jsem v nich našel nejen mnoho moudrosti, ale i povzbuzení. Jsem moc rád, že na pohřeb přijela i naše státní delegace vedená panem premiérem.  

K ohlédnutí za uplynulým rokem patří také bilance půlročního předsednictví ČR v Radě Evropské unie. Co znamenalo pro vás jako velvyslance při Svatém stolci? 

Uplynulý semestr byl díky našemu předsednictví pochopitelně velmi intenzivní. Snažili jsme se tohoto období využít ke zvýraznění profilu naší země ve Věčném městě. Uspořádali jsme tady několik pracovních setkání velvyslanců, mj. s velkokancléřem Řádu maltézských rytířů, vatikánským ministrem zahraniční či prezidentem Federace katolických rodinných svazů v Evropě, ve spolupráci s nadačním fondem Bohemian Heritage Fund jsme v Lateránské bazilice uspořádali velkolepý koncert pod společnou záštitou předsedy vlády a arcibiskupa pražského a ambiciózněji jsme pojali i všechny tři naše státní svátky v uplynulém semestru. Chtěl bych v této souvislosti ocenit skvělou práci a zodpovědný přístup mých kolegů z velvyslanectví a také poděkovat za velkou podporu a vstřícnost Papežské koleje Nepomucenum, protože bez obětavé pomoci otce rektora Romana Czudka a jeho týmu bychom tady některé akce vůbec nemohli realizovat. 

Přestože vztahy mezi Českou republikou a Vatikánem jsou tradičně dobré, stále jsme jedním z mála evropských států, který se Svatým stolcem neuzavřel bilaterální smlouvu. Jak se vyvíjejí jednání v této věci? 

Jak víte, vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení deklarovala úmysl sjednat se Svatým stolcem novou smlouvu a zasadit se o její ratifikaci. Že to není jen prázdné prohlášení, pak přijel do Vatikánu potvrdit sám pan premiér loni v červnu. V uplynulém semestru nás dosti zaměstnávalo náročné předsednictví v Radě Evropské unie, bylo proto dohodnuto, že se smlouvou začneme zabývat až po něm. Ještě v lednu budu mít schůzku na Státním sekretariátu a v první polovině února bych měl jet do Prahy, kde bych měl o této záležitosti mluvit s některými členy vlády, představiteli církve i apoštolským nunciem. Předpokládám, že poté začneme podnikat konkrétní kroky k zahájení jednání o nové smlouvě.