Války jsou proti dětem

Nenávist velkých nešetří malé. Ruské bombardování dětské nemocnice na Ukrajině ukazuje krutost všech válek. Děti stále trpí a umírají v mnoha částech světa, například v Sýrii, Jemenu, Etiopii, Mali a dalších zemích. Herodes je stále naživu a zabíjí bez lítosti.

Války postihují všechny, ale hlavními oběťmi jsou vždy děti. Bombardování dětské nemocnice v Mariupolu je jedním z mnoha příkladů nelidskosti války. Otřesená nevinnost dětských očí tváří v tvář tajemství zla, které se pozná příliš brzy, odhaluje veškerou krutost konfliktu. Zloba dospělých se nevyhýbá ani dětem. Bible nám ukazuje, kam až může zajít nenávist dospělých vůči nepříteli: "Šťasten, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu!" (Žalm 137).

Děti jsou všechny stejné, na Ukrajině i v Etiopii, v Sýrii, v Jemenu nebo Afghánistánu, v Mali, v Myanmaru a ve všech válkách v dějinách. Stále umírají, utíkají, jsou zneužívány a vykořisťovány tisíci způsoby. Malý Alan Kurdi, ležící na turecké pláži na útěku ze syrského konfliktu, ve svém ohlušujícím tichu stále volá k lidstvu: Už žádné války! Nechte ty nejmenší žít!

Herodes je stále naživu a obchází svět a vraždí nevinné: "V Rámě je slyšet hlas, pláč a velké bědování: Ráchel oplakává svoje děti. Není k utišení ‒ už nejsou.'" (Mt 2,18).

V Irpinu nedaleko Kyjeva pláče asi dvouletý chlapeček v náručí svého otce, vojáka, který právě odchází. Svými malými pěstičkami udeří do helmy svého otce, který ho musí opustit. Neví, co je válka a proč existuje, je příliš malý, ale nechce být utěšován, protože jeho otec odchází.

Děti žijící v době válek kreslí bomby a rakety. Tváří v tvář takové krutosti víra ochabuje. Jedině láska může vyléčit traumata a nenávist a přimět nás, abychom se znovu modlili s nevinností dětí:  "Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně.". (Žalm 131).

(pb)