Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
V pátek 12. prosince večer se v Aule Pavla VI. odehrál velkolepý Vánoční koncert, který je nejen tradiční vatikánskou velkou a prestižní kulturní událostí, ale též společenskou událostí při níž si připomínáme důležité hodnoty. Hlavním bodem programu bylo provedení Mše ke korunovaci Karla X., dílo Luigiho Cherubiniho z roku 1825 v podání Mládežnického orchestru Luigiho Cherubiniho a sboru katedrály v Sieně „Guido Chigi Saracini” pod vedením světoznámého dirigenta Riccarda Mutiho.
Fotogalerie
Pod taktovkou světového dirigenta Riccarda Mutiho předvedl přibližně dvousethlavý orchestr a sbor dílo italského skladatele působícího ve Francii – Luigiho Cherubiniho, které složil ke korunovaci francouzského krále Karla X. v roce 1825. Následovala slavnost, při které byla udělena mistrovi Mutimu prestižní Ratzingerova cena za mimořádné zásluhy na poli umění. Koncert se uskutečnil díky spolupráci Dikasteria pro kulturu a vzdělávání a Papežské nadace „Gravissimum Educationis“.
Jmenované dílo bylo složeno pro slavnostní korunovaci v Remešské katedrále, která se odehrála 29. května 1825. Jde o rozsáhlé dílo v A dur pro trojhlasý sbor (soprán, tenor, bas) a orchestr a je typickým příkladem francouzského církevního stylu té doby. Následující slavnosti (necelý měsíc po vlastní korunovaci) doprovázela opera Cesta do Remeše Gioachina Rossiniho, která svým způsobem zastínila mimořádné dílo maestra Cherubiniho. Ač rodilý Ital, od roku 1788 žil a působil v Paříži. Ve Francii byl velmi vážený a úspěšný, prožil tam revoluci, napoleonskou éru i restauraci monarchie. Získal si značný vliv jako ředitel Pařížské konzervatoře. Jeho Missa Solemnis č. 3 in A, jak je dílo označováno, patří k vrcholně klasicistním slavnostním mším, ačkoliv nese některé znaky rodícího se romantismu. Dílo je zajímavé tím, že úzce dodržuje pravidla barokního kontrapunktu, inkorporuje Haydnův charakter monumentálních mší, přitom klade důraz na emotivní projev, vlastní silný, dramatický a místy až operní náboj, zvláště ve sborových pasážích, což je typické pro Cherubiniho.
Tento mimořádný umělec se narodil 28. července 1941 v Neapoli a patří k nejvýraznějším a nejcharismatičtějším dirigentům současnosti. Průlomem v jeho kariéře se stalo vítězství v Mezinárodní dirigentské soutěži Guida Cantelliho v Miláně v roce 1967. Od té doby působil na řadě renomovaných míst, zmínit můžeme kupříkladu Philharmonia Orchestra (Londýn): šéfdirigent (1972–1982); Philadelphia Orchestra: hudební ředitel (1980–1992); Teatro alla Scala (Milán): Hudební ředitel (1986–2005); dále je častým účastníkem Salcburského festivalu (od 1971) a více než padesát let spolupracuje s Vídeňskou filharmonií. Během své kariéry získal mnoho ocenění včetně Grammy za nejlepší klasické album a sborový výkon (2011).
Maestro Muti poskytl Vatican News před koncertem rozhovor, v němž mimojiné zdůraznil, že dirigent musí být prostředníkem hudby, která musí být na prvním místě. Je tedy názoru, že hudba má především sloužit hudbě samotné (ars gratia artis), nikoli k zalíbení divákům, kteří v dnešní době, bohužel, často více vnímají vizuální vjemy při koncertu než ty zvukové, neřkuli duchovní. Dirigent by podle něj neměl vytvářet atrakce, ale měl by usilovat o to, aby muzika byla pro diváky zajímavá. Cherubini byl podle něj génius duchovní hudby, který se nenechal ovlivnit bouřlivými událostmi revoluční a napoleonské Francie.
Muti je znám svým vřelým vztahem ke kardinálu Ratzingerovi, později papeži Benediktu XVI., kterého znal díky svým četným setkáním v Salzburgu, Mnichově i v Římě a na nějž vzpomíná jako na velkého znalce a milovníka hudby. Podle Mutiho prý dokonce jednou řekl: „Věřím, že Mozart je jedním z hmatatelných důkazů Boží existence (...) Nechme toho ubohého Mozarta odpočívat v pokoji!“
Benedikt XVI. později udělil Mutimu Velký kříž svatého Řehoře Velikého.
Na konci představení, ještě před projevem otce Lombardiho a papeže, vyjádřil kardinál José Tolentino de Mendonça, prefekt Dikasteria pro kulturu a vzdělávání a hlavní organizátor akce, vděčnost maestrovi a zdůraznil vzdělávací a duchovní rozměr tohoto večera. Poděkoval i všem mladým protagonistům a řekl: „Díky jejich rukám a hlasům jsme vyslechli mši, která není pouhou hudbou pro dvorskou ceremonii, ale modlitbou, duchovním vzestupem.“ Kardinál rovněž upozornil na to, že mnoho dětí nemá přístup ke vzdělání. „Zatímco oslavujeme to, co hudba může mladým lidem nabídnout prostřednictvím vzdělávání a výchovy, nemůžeme ignorovat dramatickou realitu světa: 61 milionů dětí nemůže chodit do školy a 161 milionů nemá přístup ke střednímu vzdělání,“ prohlásil a dodal, že „tato čísla jsou otevřenými ranami“.
Po koncertu, při slavnostní řeči, papež Lev XIV. připomněl slova Benedikta XVI., která prý často opakoval: „Pravá krása zraňuje, otevírá srdce, rozšiřuje ho.“ Benedikt v hudbě hledal hlas Boha vesmíru. Rovněž vzpomněl na poselství svého předchůdce papeže Františka, který zdůrazňoval etický rozměr hudby, která by měla být učitelkou harmonie. „Harmonizovat znamená spojovat rozdíly, které by mohly vést ke konfliktu, a umožnit jim tak vytvořit vyšší jednotu. K tomuto cíli přispívá i ticho: není to absence, je to příprava, protože v něm vzniká možnost slova, v pauze se vynořuje pravda.“ Za vzor takové školy harmonie pokládá papež právě oceňovaného dirigenta: „Pane Muti, váš způsob interpretace dirigování, umění naslouchání a odpovědnosti se odráží také ve vaší přirozené náklonnosti k výchově. Dokládá to vaše spojení s italskými konzervatořemi a praxe „otevřených zkoušek“, které jsou nabízeny jako forma sdílení, kde každý gest je projevem důvěry, spíše pozváním než příkazem.“
Lev XVI. se též obrátil ke všem naslouchajícím s prosbou, aby vnímali potřeby talentovaných dětí a studentů, kterým se nedostává patřičného vzdělání. „Dnešní koncert je příležitostí k osvětě a angažovanosti v oblasti vzdělávání: ve světě jsou totiž miliony dětí vyloučeny z jakéhokoli školního vzdělávání.“
Při následující ceremonii byla dirigentovi udělena prestižní vatikánská Ratzingerova cena za mimořádné zásluhy v oblasti umění. Vděčný Muti mimojiné řekl Lvu XIV.: „Od prvního okamžiku jsem si tě zamiloval.“ Pronesl krátký improvizovaný proslov, ve kterém zavzpomínal na svou uměleckou dráhu, včetně let strávených jako hudební ředitel Chicagského symfonického orchestru. Především však vzpomínal na svůj dlouholetý vztah s papežem Benediktem XVI., „vztah oddaného katolíka s velkým papežem a velkým teologem“.
Než pozval papeže k předání ceny, představil ji Federico Lombardi SJ, předseda Ratzingerovy nadace, a poznamenal, že Mutiho dílo je příkladem hodnot, které jsou jádrem poslání nadace. „Hloubka jeho interpretace duchovní hudby nadále ovlivňuje vztah mezi hudbou, církví a vírou,“ řekl.
V úvaze o vztahu mezi maestrem Mutim a Josephem Ratzingerem otec Lombardi dodal: „Vzájemná úcta a harmonie mezi maestrem Mutim a papežem Benediktem XVI., která se projevuje i v jejich osobních setkáních, činí zcela přiměřeným – a v jistém smyslu povinným – udělit ocenění, které nese jméno teologa a hudebníka papeže.“
Vatican News
Tisk
