Vatikánské vánoční známky nakreslené ústy a srdcem

Postižený umělec Francesco Canale je autorem dvou známek věnovaných Vánocům, které vatikánský poštovní a filatelistický úřad vydá v úterý 16. listopadu. „Sním s otevřenýma očima“: říká mladý muž, narozený bez rukou a nohou, vysoce ceněný ve světě malířství, divadla a literatury.

Fotogalerie

4

Vatikánský poštovní a filatelistický úřad ve spolupráci s Dikasteriem pro charitu před několika lety zavedl krásný zvyk: pohled na Vánoce jinýma, novýma očima. Loni oslovil Adama, malíře bezdomovce, v roce 2022 bude autorem vánočních poštovních známek Francesco Canale, mladý umělec, který se narodil bez paží a nohou. Dokončil dílo, na němž se původně měla podílet rovněž Santina Portelli, umělkyně malující ústy, která bohužel zemřela před jeho dokončením.

V úterý 16. listopadu budou vydány známky, které vyobrazují andělské zvěstování o narození Ježíše a klanění se pastýřů Dítěti. Barvy oděvů na obrazech jsou velice živé a nejpozoruhodnější je upřený pohled mezi protagonisty kresby v intenzivním dialogu jednotlivých postav. „Záměrem bylo postavit postavy proti sobě a dát tak život příběhu, který pak přechází z jednoho obrazu do druhého.“

Francesco Canale objevil malování v šesti letech, když ve škole hledal způsob, jak psát sám, aniž by musel stále chodit za učitelem. Život tohoto mladého umělce se vyznačuje opakující se mantrou: „Vždy žít, nikdy neživořit.“ Francesco se od počátku rozhodl jít za příležitostmi, které se mu naskytnou. Poté, co byl od narození opuštěn, se ho 40 dní po příchodu na svět ujímá rodina, kde nachází teplo domova, náklonnost a podnět k tomu, aby byl tím, čím je: odlišný, ale schopný nahlédnout do svého nitra, „povznést se“, jak píše na svém blogu, „nad tuto společnost vnějšího zdání a slabomyslnosti“.

„Když jsem slyšel o lidech, kteří píší ústy,“ říká Francesco, „otevřel se přede mnou nový svět. Poté jsem získal stipendium, které mi umožnilo vstoupit do mezinárodní asociace umělců malujících ústy a nohama. Sdružení bylo založeno v roce 1956, podporuje a šíří umění lidí s různými typy postižení jako kulturu integrace, solidarity a respektu k rozmanitosti a sdružuje více než 900 umělců po celém světě. Po mnoho let to byla samozřejmě hra, kreslil jsem jako všechny děti, ale jak jsem dospíval, zejména v pubertě, zjistil jsem, že to je oheň, který ve mně hoří. Dnes je to moje první práce, můj zdroj obživy, a to mi dává svobodu, která v žádném případě není banální nebo samozřejmá.“

Francesco Canale je malíř, ale také spisovatel, dramatik, performer a již nějakou dobu pořádá motivační setkání ve školách, ale také ve firmách, které ho žádají o „vytvoření skupinového ducha“. „Navzdory tomu, co si lidé myslí, jsou děti velmi chytré a citlivé, nutím je, aby zkusily kreslit ústy, aby pochopily, že i tváří v tvář těžkostem vám život nabízí řešení.“ František je velmi šťastný, že si na něj Vatikán vzpomněl, protože si váží papeže, který se jmenuje stejně jako on. „Zasáhla mě jeho oddanost těm posledním. Pro mě,“ uzavírá, „je navrhování jeho známek snem s otevřenýma očima.“