Životní cesta kněze. Civilní zpověď o váze kněžství. Zápisky a krásách, úskalích a hlubinách i nekonečných prostorách kterými prochází muž, který se rozhodl pro povolání Sluhy Božího.

Autor v této knize předkládá čtenáři své úvahy o určitých aspektech duchovního života. Chápe ho jako život skutečného já každého člověka, život vnitřního já, jež je povoláno v síle Ducha vstupovat do Boží přítomnosti, do tajemství jeho vůle a nechat se proměňovat v Boží dítě, v Krista. Podává hlubokou reflexi pilířů duchovního života, od naděje přes svobodu, askezi, modlitbu… až po ticho a samotu, a zároveň ukazuje, že duchovní život získává smysl až ve spojení s životy druhých, v integraci do Božího plánu spásy světa. I když je duchovní život orientován na Boha, a ne tolik na okamžité uspokojení hmotných životních potřeb, není to život odtržený od reality ani život ve snech. Právě naopak – duchovní život nás staví do pozice, kde můžeme být v nejplnějším kontaktu s realitou – ne s realitou, jak si ji představujeme, ale s realitou, jaká skutečně je. Díky němu si uvědomujeme své skutečné já a ocitáme se v Boží přítomnosti. 2. vydání.

Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach? V horách dostávají myšlenky volný průběh a vlastně není žádné větší podstatné rozhodnutí v mém životě, které bych tam neučinil Veškeré zážitky, za které jsme horám a stěnám a horským hřbetům vděčni, se podle Frankla svážejí a ukládají jako životní úroda do stodol, kde jsou chráněny před pomíjivostí. Hluboké myšlenky k horolezectví jsou doplněny působivými snímky Jana Zahradníčka. Předmluvu napsal Marek Orko Vácha. 2.vydání.

Monografie se ve třech studiích věnuje otázce naší současné identity a jejím historickým kořenům. První text se snaží vymezit střední Evropu z hlediska kulturního vývoje a historických souvislostí celého regionu a představit ji jako svébytnou součást evropské civilizace. Druhá studie demonstruje na celém spektru textů a výpovědí způsob nazírání na Rusko a Rusy v českém veřejném prostoru a snaží se s tímto nazíráním polemizovat. Ve třetí kapitole se autor zamýšlí nad dosavadním vývojem po listopadu 89, poměrem českého a obecně středoevropského prostoru k tzv. Západu a snaží se vymezit klíčové principy naší současné identity i její perspektivy. Kniha kombinuje odborný a esejistický styl a využívá celou škálu textů a zdrojů, které rozebírá, široce komentuje a doplňuje osobními postřehy.

Pavel Obluk se pokouší proniknout k tajemství Vánoc skrze dialog s postavami evangelia. A je to pokus pozoruhodně živý a aktuální. Ježíš pro něj není růžolící cvalík, který z matčina klína vítá s úsměvem příchozí gratulanty. Ježíš leží v dřevěném korytě na zatuchlé slámě a je přikrytý kusem hadru. Usnul, vysílen dlouhým pláčem, stejně jako jeho rodiče. Jsme nad tím schopni žasnout jako pastýři? Zaslechli bychom v hluku dnešního světa radostný zpěv andělů nad Betlémem? V čem se podobáme třem králům? Bylo Herodovo vraždění neviňátek jen bezednou krutostí? Anebo přesvědčením, že k prosazení dobrého účelu lze použít jakékoli prostředky? Přečtěte si pětadvacet nevšedních dopisů, pokoušejících se o odpověď.

Knížka (pro čtenáře od 9 let) je příběhem děvčátka z bavorského městečka v podhůří Alp. Anička měla náhradní domov v Praze a vyrůstala tam na babiččiných pohádkách. Pomohly jí od smutku po odchodu tatínka od rodiny, od zklamání a samoty jí měl pomáhat i ostrov andělů, který pro ni babička vymyslela. Pohádky a andělé nestačili, když Aničce umřel nejbližší kamarád. Hledala si nové, bála se zůstat sama. Nacházela jich celé houfy na počítači a Facebooku a obětovala jim všechno - úspěchy v hudbě, ve škole, klid v bavorském i pražském domové. V dospívání nepřestaly problémy narůstat, až kouzelný zážitek s velrybou na zahraničním pobytu nasměroval Aničku zpátky na dobrou cestu, k maturitě, první lásce a dokonce k pozapomenutému ostrovu andělů a vlastním pohádkám. Ilustrovala Marie Novotná.

Kvalitní ovocný džem z ostružin slazený stévií a sukralózou. Lze použít na různé pečivo, jako ochucení jogurtů, tvarohů a různých kaší. Džem se vyznačuje svou přirozenou svěžestí, jedinečnou vůní a barvou.

Osudy několika mála zachovaných rukopisů zničeného benediktinského kláštera sleduje autor v jejich nejen českém, ale i evropském kulturněhistorickém, náboženském i literárním kontextu. Jsou svědectvím o překvapivě vysoké úrovni znalostí i tvorby komunit ostrovského kláštera a jejich živých kontaktech s kláštery v Bavorsku i v západní Evropě.

Ústřední otázka benediktinských exercicií zní: Jak najdu a zakusím Boha? A také: Jak objevím své pravé já, onen jedinečný obraz, který si o mně Bůh vytvořil? A dále: Jak dosáhnu uzdravení? Mystická cesta je vždycky zároveň i cestou terapeutickou, po níž máme dospět k uzdravení a vnitřní svobodě. Máme na ní Ježíšovu Duchu dovolit, aby nás stále dokonaleji očišťoval a osvěcoval, tak abychom se skrze Krista sjednotili s Bohem a se svým nejvnitřnějším ryzím bytím. Tato benediktinská cesta je dnes pro mnohé přitažlivá, zejména proto, že dává odpovědi na mnohé otázky, které si moderní člověk klade a nabízí dnes tolik potřebné uzdravení ducha a duše. Pokora znamená odvahu přijmout pravdu o sobě. Postoj pokory počítá i s pokusem vyhýbat se nepříjemné pravdě o sobě a setrvat ve vlastních ideálních představách o sobě. Biblické příběhy, které v dalším textu nabídnu k meditaci, jsou pozváním k pohledu na sebe takové, jací opravdu jsme, včetně našich hříchů a vin. Tyto příběhy v nás ale nemají vyvolávat na prvním místě špatné svědomí. Prostě jen vyprávějí o lidech, kteří se znovu a znovu proviňují, aniž bychom je soudili. Biblické texty nás mají povzbudit, abychom se postavili pravdě o sobě, aniž bychom se ničili pocity viny.

Od největších hrdinů po nejhorší padouchy… Bible, jak jste ji ještě nečetli! Hrdinové biblických příběhů nebyli dokonalí, ale rozhodně nebyli nudní. Některým dala víra sílu pomáhat lidem a postavit se zlu. Jiní naopak podlehli temné síle. Něco ale stále chybělo… Hlavní hrdina. A jeho největší bitva.