Bible není Boží slovo, ale je pro nás přístupovou cestou k němu. Boží slovo je to, co Bůh řekl v příběhu Ježíše z Nazaretu, a o tom se v Bibli dočteme. Najdeme v ní spoustu informací a svědectví a také protimluvů a rozporů, ale jsou tam i odpovědi na nejzákladnější lidské otázky. Které to jsou a jak na ně Boží slovo odpovídá a jak ty odpovědi v Bibli najít?

Tato kniha je sestavena z přednášek pro mladé mnichy, které byly proneseny na Institutu monastických studií svatého Anselma v Římě v zimě 1955–1956. Autor se v ní zabývá monastickou kulturou a teologií, které vznikly v prostředí klášterů v období mezi koncem patristické teologie a začátkem scholastiky. Popisuje utváření monastické kultury, její zdroje a charakteristické rysy, hlavní témata a také její plody. Ukazuje, jaké místo v životě a vzdělání mnichů hrála literatura, především Písmo svaté a díla církevních otců, ale i literatura světská, jaké bylo místo a pojetí studia a jak se monastická kultura projevovala v liturgii. Srovnává také monastickou a scholastickou teologii, všímá si jejich odlišných akcentů i toho, jak se ve svých přístupech vzájemně doplňují. Své závěry podkládá a dokresluje množstvím ukázek z děl významných představitelů tohoto kulturního proudu, svatého Benedikta, Řehoře Velikého, Bernarda z Clairvaux a mnoha dalších. Jak sám autor v úvodu knihy vyznává, jeho kniha má jeden jediný cíl: probudit v čtenáři touhu číst monastické autory.

Leona Kalvodová se ve svých fotografiích vydala na místa, kde někteří pokládají Boží přítomnost za zajištěnou – do kostelů, klášterů a do svatého města Jeruzaléma. Ty však slouží jako kulisy, které zabydlují lidé svým soustředěním, tichem, napětím. Hry světel a prchavých lidských zjevování nachází ale i na řadě jiných míst; v neposlední řadě zachycuje portréty svých přátel, nejčastěji Ivana a Dáši Havlových. Jak píše ve své předmluvě Jindřich Štreit, největší mistrovství však musí prokázat při zachycení tváře. Důležité je vystihnout onu setinu sekundy, kdy se v obličeji objeví záře, vnitřní pokora, napětí, smutek, hnutí duše. V tu chvíli může fotografka cítit, že je s ní Bůh. Leona nám ve svých fotografiích umožňuje poznat obyčejně neobyčejný život.

Vydání přináší nové pohledy na dílo jednoho z největších velikánů středověké teologie a filozofie - sv. Tomáše Akvinského. Vyžaduje dobro druhého? O nedoceněném aspektu Tomášovy trinitární teologie MICHAEL HIGGINS — 9 Zadostiučinění v Teologické sumě ONDŘEJ KŘÍŽ — 35 S Tomášem Akvinským za příčinami a léčbou smutku a bolesti? LUKÁŠ JAN FOŠUM, OP. — 50 Přirozený zákon a jeho místo v sociální práci HELENA MACHULOVÁ — 59 Ipsum Esse a katolická sociální nauka ROBERT BARRON — 71 Pange lingua — eucharistický hymnus sv. Tomáše Akvinského JAKUB VÁCLAV ZENTNER — 86 Rozlišovat pravdivé od nepravdivého Rozhovor s biskupem Pavlem Konzbulem — 100.

Víno vyrobené z hroznů tokajských odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý, z přezrálých a zčásti zcibébovatých hroznů. Zpracovává se bez vybírání cibéb. Je to extraktivní víno s vyšším obsahem kyselin. Vyzrává nejméně 3 roky uskladněné v sudech v klasických tufových sklepech. Má zlatožlutou barvu, vůni s oxidačním charakterem. Chuť je oxidační, minerální s jemně zastřenou hořčinou. Servíruje se k pečeným masům, zvěřině, rybám, paštikám a omáčkám. Po vychlazení se doporučuje jako suchý aperitiv na podporu chuti k jídlu. „Tokaj - Víno králů, král vín" Tokaj & CO, s.r.o. je největším producentem tokajských vín, pod současným názvem působí od roku 1999, ale prvotní kořeny sahají až do 60. let minulého století. Slovenská tokajská vinařská oblast je nejmenší, ale nejhodnotnější vinařskou oblastí na Slovensku. je jednou z pěti oblastí na světě, ve kterých lze vypěstovat hrozny na výrobu přírodně sladkých vín.

Víno vyrobené z tokajských odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý, z přezrálých a zčásti zcibébovatělých hroznů. Zpracovává se bez vybírání cibéb. Kvalita a sladkost vína je závislá na jejich množství. Skladuje se v tokajských tufových sklepech, kde v dubových sudech zraje nejméně 3 roky. Významný vliv při zrání vína má sklepní plíseň Cladosporium cellare. Víno je příjemně nasládlé. V historii Tokaje je to nejprodávanější slovenské tokajské víno. Má zlatožlutou barvu s jemným jantarovým odstínem. Ve vůni najdete jemné odstíny sladkých medových tónů, včelí vosk a výrazné aroma sušeného jižního ovoce. Je pikantní svěží chuti, kterou mu dodává kyselinka. Servíruje se k šunkovo-sýrovým roládám, zákuskům, dezertům, tvrdým sýrům, po kávě nebo čokoládě, ale i ke všem sladkým hlavním jídlům. Z typických slovenských jídel se hodí k pirohům a sladkým nákypům. „Tokaj - Víno králů, král vín" Tokaj & CO, s.r.o. je největším producentem tokajských vín, pod současným názvem působí od roku 1999, ale prvotní kořeny sahají až do 60. let minulého století. Slovenská tokajská vinařská oblast je nejmenší, ale nejhodnotnější vinařskou oblastí na Slovensku. je jednou z pěti oblastí na světě, ve kterých lze vypěstovat hrozny na výrobu přírodně sladkých vín.

Rádi se smějete? Pokud ano, právě pro vás je určena nejnovější kniha vtipů dvou veselých kněží Jožky Luscoňa a Jožky Kováčka s názvem "Ví Pán Bůh o tom, že existuje?" Vtipy, které v knize naleznete, sesbírali Jožka & Jožka během svého působení mezi farníky, spolubratry a přáteli.

Pignatellimu vděčí světové Tovaryšstvo za obnovu společného života. Podrobný životopis klíčové osobnosti řádu (pro mezi­dobí od zrušení Tovaryšstva po jeho znovuobnovení) předkládá rozsáhlé historické souvislosti, s paletou politických a společenských událostí. Tak jako bylo důležité uchovat v řádu návaznost od zrušení 1773 po jeho plné obnovení 1814, tak byla pro autora, českého provinciála Leopolda Škarka SJ (1874–1968) vedoucí ideou (při sepisování historického dokumentu a hagiografie v jednom) snaha o duchovní a společenskou posilu v obtížných dobách komunistického útlaku. Analogie s periodami světových dějin Tovaryšstva a národních jsou totiž inspirativní i dnes.

Další veselé cestopisné vyprávění všestranně nadaného člověka (hudebního skladatele a pedagoga) Petra Jiříčka z Litomyšle o jeho cyklopoutích z pomezí Čech a Moravy vstříc vznešeným cílům. Za neuvěřitelnými dřevěnými kláštery do moldavské Bukoviny, za objevením duše Ukrajiny do Kyjeva a do rodiště nositelů naší kultury – sv. Cyrila a Metoděje – do řecké Soluně.

Učení 4. lateránského koncilu a Florentského koncilu o Božím zjevení VOJTĚCH NOVOTNÝ — 7 Dei Verbum — Relektura konstituce o Božím zjevení po šedesáti letech od jejího vzniku RUDOLF VODERHOLZER — 19 Zjevení jako dialogická událost v Dei verbum PAVEL FRÝVALDSKÝ — 33 „Budu sbírat houby a modlit se.“ Kardinál Umberto Betti jako lidská tvář Dei verbum a pokus o řešení problematiky Tradice a tradic CTIRAD V. POSPÍŠIL — 44 Zjevení, tradice, inspirace: příspěvek Christopha Theobalda k recepci Dei verbum v životě katolické církve JOSEF MIKULÁŠEK — 58 Víra jako odpověď na Boží sebedarování: některé impulzy konstituce Dei verbum v magisteriálním učení papeže Františka DAVID BOUMA — 71 Katolická biblická federace: od konstituce Dei verbum k synodalitě PETR CHALUPA — 78 Má biblická inspirace v současné exegezi ještě místo? JAROSLAV BROŽ — 91 Církev slyšící VOJTĚCH NOVOTNÝ — 98 Na cestě setkání: slovo jako výraz našeho směřování JAN HOJDA — 107 Abstracts — 116.