Soška Pražského Jezulátka je stará více než 400 let. Pro věřící z celého světa je soška Dítěte Ježíše připomínkou Božího vtělení, duchovního dětství a důstojnosti Kristova i našeho vlastního lidství. Úcta k Pražskému Jezulátku je duchovním prodloužením Vánoc. Klaníme se Kristovu vtělení, vyznáváme, že Bůh vzal na sebe lidství, ke kterému patří i dětství. „Sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk…“ (Flp 2, 7). Ježíš Kristus prožívá celý lidský život, od počátku do konce. V jeho početí, narození a dětství se setkáváme s pravým Bohem, stejně jako v jeho dospělosti, smrti a vzkříšení. Dospělý Ježíš, mistr a učitel, bude vyzývat své učedníky: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království.“ (Mt 18,3). Díky misionářům a evropským přistěhovalcům Jezulátko znají nejen v Evropě, ale i v Indii, Číně, na Filipínách a v Severní Americe. Dnes je nejvíce uctíváno ve španělsky mluvících zemích. Ze všech koutů světa přicházejí zprávy o zázračných vyslyšeních. Pod registrovanou ochrannou známkou Aureta Figural ručně vyrobený keramický výrobek, pozlacený 24 karátovým zlatem. Vyrobeno v České republice.

Soška Pražského Jezulátka je stará více než 400 let. Pro věřící z celého světa je soška Dítěte Ježíše připomínkou Božího vtělení, duchovního dětství a důstojnosti Kristova i našeho vlastního lidství. Úcta k Pražskému Jezulátku je duchovním prodloužením Vánoc. Klaníme se Kristovu vtělení, vyznáváme, že Bůh vzal na sebe lidství, ke kterému patří i dětství. „Sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk…“ (Flp 2, 7). Ježíš Kristus prožívá celý lidský život, od počátku do konce. V jeho početí, narození a dětství se setkáváme s pravým Bohem, stejně jako v jeho dospělosti, smrti a vzkříšení. Dospělý Ježíš, mistr a učitel, bude vyzývat své učedníky: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království.“ (Mt 18,3). Díky misionářům a evropským přistěhovalcům Jezulátko znají nejen v Evropě, ale i v Indii, Číně, na Filipínách a v Severní Americe. Dnes je nejvíce uctíváno ve španělsky mluvících zemích. Ze všech koutů světa přicházejí zprávy o zázračných vyslyšeních. Pod registrovanou ochrannou známkou Aureta Figural ručně vyrobený keramický výrobek, pozlacený 24 karátovým zlatem. Vyrobeno v České republice.

Co vlastně prožíval kardinál Robert Bellarmino, záhadná osobnost přelomu 16. a 17. století, dovíme se z jeho vlastních slov. Ta lemují devět dní modlitby této novény.

Amiga de Dios (Přítelkyně Boží) – pod tímto jménem je sv. Terezie z Avily známá po celém Španělsku i křesťanském světě. Vztah přátelství – k Bohu i k lidem – byl pro Terezii natolik podstatný a určující, že se stal její charakteristikou. Cílem novény je přiblížit podstatné rysy tohoto tereziánského přátelství. Proto je určena všem, kteří touží, aby je Terezie „zasvětila“ do tohoto výlučného vztahu, aby se po jejím vzoru stali i oni přáteli Božími. Každý den novény otevírá verš Písma. Následují tři stěžejní části – několik úryvků z Tereziina díla, rozjímání, ke kterému může posloužit předložené zamyšlení a modlitba, do které je každý den nabídnuto uvedení.

Těm, kdo se po 12 roků denně pomodlí sedmkrát Otče náš a Zdrávas, Maria ke cti Ježíšovy přečisté krve, slíbil Božský Spasitel udělit veliké milosti. Toto zaslíbení, které obdržela sv. Brigita, bylo potvrzeno papežem Inocencem X. Modlitby Otče náš a Zdrávas, Maria jsou v pobožnosti doplněny sedmi krátkými modlitbami. Pobožnost schválila Svatá kongregace Sacro Collegio de propaganda fide a papež Klement XII.

V knížce Zbožnost je užitečná ke všemu podává olomoucký arcibiskup Jan Graubner svědectví o tom, co prožíval na těle i na duchu během svého zápasu s nemocí COVID-19. Kdy nejvíce pocítil svá omezení? A jak se ho v nejhlubší krizi dotýkal Bůh? To jej přivádí k úvahám o základech duchovního života. Život s Bohem není strnulý – je to spíše pohyb od jednoho úkolu k dalšímu, zcela jinému. V tomto pohybu pak vnímáme lépe, jak spolu úzce souvisejí duchovní život a naše zdraví, modlitba a naše stresy, hledání Boží vůle a naše zralost nebo čisté svědomí a naše motivace jednat dobře. Nejsme na světě sami, žijeme ve vztazích. Máme odpovědnost za své manželství, svou rodinu, své město, svou firmu i svou zemi. Zbožnost je opravdu užitečná ke všemu. Díky ní zvládáme těžké osobní krize, ona je oporou a pevným základem našeho života i tmelem našich vztahů. Knížka je výrazem vděčnosti arcibiskupa Jana Graubnera za podporu, jíž se mu od lidí dostávalo v době, kdy byl upoután na nemocniční lůžko. I proto najdeme v jejím závěru několik modliteb.

Jde o výňatek z publikace Svatý Šarbel Machlúf a další libanonští světci. Na každý den novény připadá jeden úryvek z Písma svatého a několik myšlenek z poselství svatého Šarbela. Následuje modlitba ke svatému Šarbelovi spojená s konkrétním úmyslem, na který se celá novéna modlí. Po invokaci a modlitbě obracející se k Bohu je možné přidat litanie ke svatému Šarbelovi. Vyšlo s církevním schválením.

Jak napovídá podtitul knihy, jde o medailony 110 světců (anebo, dá-li Bůh, budoucích světců, protože kniha je i o těch, jejichž kanonizační proces teprve probíhá), kteří žili v manželství, a to v nedávné době (datum úmrtí od roku 1950 do současnosti). Podstatné je, že nejde jen o příběhy vzorně fungujících manželství, ale i o takové, kdy jeden z manželů byl pro toho druhého křížem… Za každým medailonem jsou otázky či podněty k možnému přemýšlení, rozjímání, ideálně i společnému. Vyšlo s církevním schválením.

Předkládaná studie reaguje na impuls, kterým oslovila věřící a zainteresovanou veřejnost mimořádná synoda o rodině v říjnu 2014. Studie vznikala z diskuze, kterou jsem mohl alespoň zpovzdálí sledovat. Přání vybudovat systém doprovázení mladých manželů, které jak od synodních otců, tak od Svatého otce zaznělo, pojali autoři od základu. Vyšli z dávné tradice duchovního doprovázení v církvi a pokusili se překonat dvě závažná úskalí: Jak zachovat princip duchovního doprovázení, jehož podstatou je podpora individuálního hledání Boží vůle pro doprovázeného člověka, a zároveň jak podpořit hledání společných pohledů a souhlasných rozhodnutí dvou lidí, manželů, stojících na začátku společné cesty. Autoři si byli od počátku vědomi, že tento vstup do – jak říkají – neprozkoumaného prostoru vznikajícího manželství“ musí být maximálně ohleduplný, šetrný a zároveň inspirující, aby podpořil zaměřenost mladých manželů na hledané a jimi tvořené kvality vztahu, a ne pouze na přímé nebo nepřímé doporučování jinde osvědčeného.