Základem jsou tichá vína odrůd Svatovavřinecké a Modrý portugal, která určují vůni a chuť. Jemné perlení vzniká ve víně za pomoci technologie sycení vína oxidem uhličitým, přímo při lahvování. Frizzante vychutnávejte při teplotě 7-10°C. Odrůda - Modrý Portugal Traduje se, že roku 1772 povolal hrabě de Fries na svůj zámek v Bad Vöslau u Vídně několik vinařů z okolí a předal jim svazky réví odrůdy, které dostal od své obchodní agentury v Oportu v Portugalsku. Odrůda měla takové přednosti, že za několik let byly v okolí obce vysazeny dvě třetiny vinic odrůdou Blauer Portugieser, které se podle obce říkalo též „Vöslauer“. Odrůda - Svatovavřinecké Ve Francii se nazývá Saint Laurent, v Rakousku Sankt Laurent, dnes se nejvíce pěstuje u nás. Genetické analýzy ukazují, že odrůda je příbuzná s odrůdami burgundskými. Odrůda se nejvíce rozšířila se zavedením vysokého vedení révy v Rakousku a u nás, protože byla pro tento způsob pěstování dobře přizpůsobena.

Monografie se zabývá životem a dílem katolického teologa Antonína Salajky (1901–1975), prvního československého absolventa římského Pontificio Istituto Orientale a znalce pravoslavné teologie. Jádrem knihy je analýza Salajkovy eklesiologie a definice církve, v níž tkvěl i gordický uzel ekumenismu. Autor přibližuje Salajkovu ideu sjednocení všech křesťanských církví na základě pečlivého definování toho, co je to církev, a uvádí ji do kontextu dobové exkluzivistické římskokatolické teologie.

Klíčovým tématem encykliky je otázka: „Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které právě vyrůstají?“ Podle papeže Františka však tuto otázku nelze řešit izolovaně, pouze v rámci životního prostředí. Papež upozorňuje, že se musíme ptát, co je smyslem života na zemi, jaké jsou hodnoty a základy společenského života, co je cílem naší práce a veškerého našeho úsilí. Pokud se nebudeme zabývat těmito hlubšími problémy, nepovede naše starost o ekologii k žádným významným výsledkům. Proto papež vybízí nejen věřící, ale též všechny obyvatele naší planety k ekologické konverzi a předkládá ve svém textu tzv. integrální ekologii, která se nezabývá pouze environmentálními problémy, ale řeší také hluboce lidské a sociální otázky. Celá encyklika, která je významným příspěvkem k dosavadní sociální nauce církve, je prodchnuta nadějí: „Lidstvo je stále schopné společně pracovat na budování našeho společného domova“.

Problematika výzkumu pravoslaví v českých zemích v současné době je navýsost aktuální. Zejména tváří v tvář poslední imigrační vlně z Ukrajiny, kde lidé hlásící se k pravoslaví výrazně převládají. V kontrastu s tím se tradiční struktury Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, které měly vždy k Moskvě poměrně blízko, musejí vyrovnat s dramatickou proměnou etnické skladby svých věřících i se změnou vnímání vlastní identity. Některá fakta navíc naznačují, že ne všechny aktivity některých představitelů této církve byly zcela v souladu s českým právem, což dokládá i řada mediálních kauz. V mnoha směrech průkopnická kniha, na jejímž vzniku se podíleli přední odborníci hned z několika akademických ústavů a univerzitních fakult z celé republiky, tak přináší první ucelený náhled na dnešní pravoslavné obyvatelstvo českých zemí s důrazem na přistěhovalé Ukrajince. Jednotlivé kapitoly přinášejí výsledky výzkumů, které v tomto směru proběhly v uplynulých dvou letech a jež se zaměřily zejména na otázku identit. Abychom ale nezapomněli, že pravoslavní u nás nepocházejí pouze z východní Evropy, zacílil jeden výzkum i na další skupinu těchto věřících – na Bulhary. Pro pochopení problematiky pravoslavných věřících v širším kontextu připojujeme i analýzu funerální kultury muslimů v Rakousku, která jasně naznačuje, s jakými dalšími problémy se bude v blízké budoucnosti česká společnost vyrovnávat.

Dramatické příběhy, které se odehrávají v padesátých letech dvacátého století v Československu, spojuje surová pečeť doby, různorodí jsou však jejich aktéři, jejich volby a chování. Sedm statí vychází z důkladného studia dokumentů a svědectví aktérů i pamětníků. A tam, kde končila předcházející autorova kniha 1945: Léto běsů, začíná tento svazek. K ponížení a sebevraždě je na podzim onoho roku dohnán sklář, filantrop a protinacistický odbojář Čeněk Císař. Ruskými „osvoboditeli je při ochraně své rodiny zastřelen Josef Vašíček. Nikdy nepotrestaným zůstal dozorce leopoldovské věznice Ján Blahút, který zavraždil vysočinského sedláka Václava Průšu, otce sedmi dětí. Dozorce pankrácké věznice Václav Sisel je zase naoko přísný, ve skutečnosti rozlišující muž, který z kriminálu tajně vynáší texty vězněných spisovatelů. Jedním z vězněných byl i básník Jan Zahradníček. Jeho pozdní propuštění a následné umírání je syrovou a smutnou pointou padesátých let.

Často slyšíme o problémech, které narušují a kalí vztahy v partnerství, rodině, v kruhu přátel, na pracovišti i ve farnosti. Dotyční si těchto mechanismů často nebývají vědomi. Vnímají pouze narušené vztahy a bolestně nesou zranění, která jim tyto mechanismy působí. Nemají však tušení, jak se od jejich destruktivní síly osvobodit. V této knize se dočtete o vzorcích chování, které nejčastěji narušují naše vztahy – od pocitů viny, citové vydírání, různé projekce až po duchovní zneužívání. Autoři v ní čtenářům nabízejí návod, jak se na tyto mechanismy v osobním životě ptát a jak je účinně řešit.

V brožuře, která vybízí k zamyšlení, se Nicky Gumbel dotýká jedné z nejdůležitějších doktrín křesťanské víry. Proč Bůh dovolí utrpení? je doplněná úvodní kapitola převzatá z knihy Ožehavé otázky od Nickyho Gumbela.

Plody kustovnice čínské (goji) jsou v posledních letech označovány za superpotravinu, a to vzhledem ke svým účinkům na zdraví, nutričním hodnotám a množství obsažených vitamínů. Ovocná pomazánka z goji je sterilovaná a na 100 g výrobku bylo použito 50 g ovoce. Ve 100 g výrobku je 50 g fruktózy.

Projekt Moje malá knihovnička je určen dětem v předškolním a raném školním věku. Obsahuje tři tematicky různé řady: Biblické příběhy, Svět víry a Vzory a světci. Jednoduché texty a výstižné obrázky nabízejí první informace o Bohu a křesťanské víře .

Tato kniha obsahuje eseje a studie biologa a filosofa Zdeňka Neubauera (1942–2016) s náboženskou problematikou z let 1979–1983. Jeho jádro tvoří nová edice dvou souborů s tituly Deus et natura (1979) a Nový Areopág (1983). Jedná se o časově a tematicky související texty, které byly v různých podobách neoficiálně šířeny již v době svého vzniku. V prvním souboru autor pojednává o velkých tématech křesťanské tradice jako mariánská zjevení, dědiční hřích či víra v zázraky ze svého filosofického stanoviska „ontologie subjektivity“. V druhém rozpracoval a prohloubil některé otázky týkající se vztahu náboženství a novověké vědy. V příloze je připojena dosud nevydaná autorova rozsáhlá studie z r. 1983 o pojetí ducha v křesťanské tradici.