Bůh si vybral hříšníka
Kniha, jejíž jádro autor napsal v jakési horečce asi za devět dní, vznikla jako odpověď na znepokojení nad bolestí, kterou si působí bratři, z nichž jeden se má za zdravého a druhý poznal svou nemoc. Oba potřebují Otce, který je chce znovu přivést domů k sobě a k vzájemnému porozumění.
Nikdo není tak špatný, aby s ním nestálo za to hovořit. Pokud se člověk odváží rozhovoru, ve kterém vyslechne i to, co se mu nelíbí, a vyvaruje se soudu. Když ani Ježíš sám nesoudil, a on by mohl. Naslouchá a přijímá. Vzácnější než zlato v lidských rozhovorech. Mluví s ní bez předsudků, nebo ještě přesněji překračuje všechny předsudky, které mu ostatní vnucovali. Nebav se se ženou, nestýkej se se Samaritány. A hlavně se nepřibližuj k hříšníkovi. Je mi té ženy i nějak líto. Šestý muž v jejím životě – a pořád nebyla šťastná. Kdo ví, nakolik to byla její vina. Muži si počítali povolené sňatky a na ni možná nemysleli. V době, kdy bylo možné propustit ženu z manželství třeba i proto, že špatně vařila. Možná i proto přichází čerpat vodu v pravé poledne, kdy je úmorné vedro. Aby potkala co nejméně zvědavců a chytráků.