Z Afriky do srdce Čech: rozhovor s P. Vincentem a P. Anthonym

První kněží z Nigérie přišli do plzeňské diecéze v roce 2019, P. Timothy Asongu a P. Emmanuel Onum, a působili ve farnostech i při studiu češtiny a evropských kultur. V roce 2024 se po ukončení svého působení vrátili do Nigérie a jejich místo převzali P. Vincent Osi-shimese Iletogobe a P. Anthony Okon, kteří nyní po zvládnutí základů jazyka slouží ve farnostech a přinášejí do místních komunit radostnou víru a zkušenosti ze své domoviny.

Během tohoto víkendu se na jejich působení a život diecéze přijel podívat také arcibiskup z Abudže, Mons. Ignatius Ayau Kaigama, a spolu s biskupem Tomášem Holubem sloužil slavnostní mši při Svatovavřinecké pouti na Chodských slavnostech u Domažlic. V rozhovoru se P. Vincent a P. Anthony představují odkud pocházejí, co je přivedlo ke kněžství, jak prožívají život v Česku a co by chtěli českým věřícím vzkázat.

Můžete nám říct, odkud pocházíte a jaká je vaše domovská diecéze v Nigérii?

• P. Vincent: „Pocházím z Ogori-Magongo ve státě Kogi v Nigérii a mou domovskou diecézí je Lokojská diecéze. Byl jsem vysvěcen a pracoval jsem pro arcidiecézi Abuja, dokud jsem loni nezačal působit v plzeňské diecézi. Stručně řečeno bych řekl, že moje domovská diecéze je malá, ale je to také diecéze s tradicí 64 let.“

• P. Anthony: „Jsem P. Anthony Primus Okon, pocházím z Uyo ve státě Akwa Ibom v jižní Nigérii, ale jsem knězem abudžské arcidiecéze.“

• P. Vincent: „Moje cesta ke kněžství byla příjemná. Do značné míry ji formovala podpora, které se mi dostalo od rodiny a přátel , především od mých rodičů, kteří nikdy nesouhlasili s mým rozhodnutím stát se knězem.“
• P. Anthony: „Moje cesta ke kněžství byla dlouhá cesta plná nejistot a sklíčenosti. Nejvíce mě formovala fyzická i duchovní podpora, kterou jsem dostával od své rodiny, a inspirativní život mnoha kněží, se kterými jsem se setkával od dětství, a také vedení mých tehdejších formátorů v semináři.“

Kdy a proč jste se rozhodli sloužit v České republice?

• P. Vincent: „V září 2024 jsem byl v Plzni poprvé. Rozhodnutí nebylo jen na mně, ale šlo o spolupráci mezi mnou a arcibiskupem z Abudže. On zavolal a já jsem odpověděl.“
• P. Anthony: „Spíše bych řekl, že si mě vybrala Česká republika. Rozhodnutí nebylo jen na mé vůli, ale i na vůli mého arcibiskupa, který je zatížen odpovědností rozhodovat o tom, kde by kněží v arcidiecézi měli v daném okamžiku sloužit. Příchod do České republiky je také reakcí na pastorační dohodu o misijní spolupráci mezi oběma biskupy z Plzně a Abuje.“

Jaké bylo vaše první setkání s Českou republikou a plzeňskou diecézí?

• P. Vincent: „Od loňského příjezdu jsem zažil spoustu ‚poprvé‘ a všechny byly zajímavé. Plzeňská diecéze je oproti arcidiecézi Abuja menší, ale má dobrý smysl pro komunitu.“

• P. Anthony: „Mé první setkání s Českou republikou a Plzní bylo nostalgické. Zpočátku jsem se ztrácel v jazyce a knedlíky pro mě byly novinkou, i když jsem potkal skvělé lidi – od kostela až po školu, kde jsme se asi osm měsíců učili česky. Brzy přišla zima s velkým chladem, což pro mě bylo těžké, ale postupně jsem si zvykl. Všechna tato setkání však byla pokorná a obohacující.“

• P. Vincent: „Duchovně mi dává více prostoru pro osobní setkání s Pánem. Na rozdíl od mého působení, kdy jsem byl doma farářem a měl jsem málo času kvůli nabitému pracovnímu programu. Lidsky mi to také dává příležitost růst a budovat svou emoční inteligenci, protože pracuji s různými typy lidí.“

• P. Anthony: „Slavnost a jednoduchost bohoslužeb v České republice je pro mě obohacující ve srovnání s Nigérií a Afrikou obecně, kde jsou naše bohoslužby doprovázeny spoustou potlesku, tance a zpěvu. I lidsky jsou Češi tiší a meditativní lidé. Ticha si zde velmi váží.“

• P. Vincent: „Jazykové rozdíly jsou výzvou, ale kurz češtiny pomáhá. Mentalitu zatím neumím přesně definovat.“

• P. Anthony: „Zpočátku byla komunikace kvůli jazykové bariéře trochu obtížná, ale postupně, jak jsme se učili a zvykali si na jazyk, se i komunikace stávala snazší. Na české mentalitě mě překvapilo, že se s někým jen zřídka domluvíte, pokud vás něco nesvede dohromady, jako je kostel, škola, práce a tak dále. Aby komunikace probíhala, musí existovat sociální vazba.“

• P. Vincent: „Rozhodně. Naše prožívání víry s sebou nese afrického ducha, kde je bohoslužba delší a obřad je plný rytmů a tance. Tady je to spíše slavnostní a liturgie je také krátká.“

• P. Anthony: „Jak jsem již zmínil, rozdíl spočívá ve slavnostní a klidné atmosféře na rozdíl od oslav, zpěvu, tleskání a tance, které charakterizují nigerijské oslavy víry. Zatímco se náboženství a oslavy víry v Nigérii zdají být společnou aktivitou, v České republice je to zcela jiné, protože většina lidí svou víru náboženskými aktivitami ve skutečnosti neprojevuje.

• P. Vincent: „Bylo by příliš brzy dělat závěry po pouhých několika měsících. Přesto jsou pro mě teď největší potíže jazyk a počasí. Doufejme, že časem se to zlepší. Musím také ocenit smysl pro organizaci, který zde existuje.“

• P. Anthony: „Začnu tím nejtěžším, řeknu jazyk a počasí, i když jsem si zvykl a jazyk se naučil a stále se učím, protože je to postupná věc. Takže to byly nezbytné výzvy spojené s takovouto misí. Ale jsem potěšen přijetím a vstřícností lidí, které jsme potkali, když jsme přijeli, jejich ochotou nás naučit česky, ale také tolerovat naše chyby, když mluvíme hrozně česky.“

• P. Vincent: „Musí bojovat proti všeobecnému mínění mnoha lidí, že jsou nevěřící. Já v nich vidím jen věřící, kteří nejsou tak aktivní, jak by měli být.“

• P. Anthony: „Obdivuji víru českých věřících. Obdivuji opravdovost víry, kterou projevují, a z jejich neochvějnosti jsem se hodně naučil, že i když jich nemusí být tak velké číslo, tak ti, kteří vyznávají víru, tak to činí ochotně a s radostí.“

• P. Vincent: „Doufám, že se mi podaří pomoci vybudovat komunitu, která je nakloněna živějšímu smyslu pro religiozitu a spiritualitu, která bude schopna pozitivně zapůsobit na další generaci věřících“
• P. Anthony: „Očekávám, že se časem lépe naučím češtině, abych se mohl dobře a srozumitelně dorozumívat a byl schopen vykonávat své pastorační povinnosti a přispívat k víře lidí, kterým budu sloužit.“