Zemřel významný teolog P. Richard Čemus

AKTUALIZOVÁNO | V noci z 12. na 13. srpna se uzavřel pozemský život P. Richarda Čemuse SJ. Zemřel po dlouhé nemoci v pražské motolské nemocnici ve věku nedožitých 72 let. Poslední rozloučení P. Richardem Čemusem se uskuteční při mši svaté dne 31. srpna v 10.30 v pražském kostele sv. Ignáce z Loyoly. Poté bude tělo zesnulého uloženo na Olšanských hřbitovech.

Fotogalerie

2

Richard Čemus se narodil 2. září 1954 v Praze – v době, kdy byl jeho otec vězněn komunistickým režimem za činnost v ilegálním studentském hnutí. Po událostech roku 1968 a vzhledem k nastupující normalizaci odešla celá rodina do exilu v Německu.

Roku 1976 vstoupil Richard Čemus do arcibiskupského semináře ve Freiburgu im Breisgau. Vystudoval filosofii a teologii ve Freiburgu a Salcburku, roku 1982 přestoupil do papežské koleje Nepomucenum v Římě a získal licenciát z teologie na Lateránské univerzitě. Tehdy se seznámil s P. Tomášem Špidlíkem, pozdějším kardinálem, který se stal jeho „duchovním otcem“, i s dalšími představiteli exilové české církve, Karlem Vránou a Karlem Skalickým.

Roku 1983 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, v postgraduálních studiích pokračoval na Papežském východním institutu (Orientale). Sv. Jan Pavel II. jej vysvětil na kněze 29. května 1988. po roce 1990 působil v diplomatických službách Svatého stolce, mj. na nunciatuře v Moskvě. Po návratu do Říma převzal po P. Špidlíkovi výuku na Orientale, v letech 1995–2001 zastával úřad rektora papežské koleje Russicum.

Od roku 2008 působil jako spirituál české papežské koleje Nepomucenum – i zde mohl navázat na působení kardinála Špidlíka, jehož byl důstojným nástupcem a pokračovatelem v jeho díle. Po smrti kardinála Špidlíka převzal také jeho dílo v české redakci Vatikánského rozhlasu. Působil jako hostující profesor, věnoval se duchovnímu doprovázení, poskytoval přednášky, vedl exercicie – všude se projevoval jako velkodušný člověk širokého srdce a velké duchovní hloubky. Závěr života, poznamenaný dlouhou a těžkou nemocí, strávil se svými nejbližšími v rodné zemi, než ho Pán života povolal na poslední cestu do vítězného nebeského domova.