Zveřejněn dopis Benedikta XVI., který objasňuje, zda byla jeho rezignace platná

Nově zveřejněný dopis Benedikta XVI., napsaný více než rok po jeho historické rezignaci, znovu otevřel – a pro některé definitivně uzavřel – jednu z nejdéle trvajících debat v soudobé katolické historii: zda tento pontifik skutečně odstoupil z papežského úřadu v únoru 2013.

Dopis ze dne 21. srpna 2014 byl adresován jako odpověď Mons. Nicolovi Buxovi, bývalému vatikánskému úředníkovi a blízkému spolupracovníkovi Benedikta XVI. během jeho tehdejšího působení v Kongregaci pro nauku víry a později na klíčových synodech. Mons. Bux v dopise vyjádřil své teologické a kanonické pochybnosti o rezignaci a žádal o vysvětlení od muže, který jako první za šest století dobrovolně opustil Petrův stolec. 

Benediktova odpověď byla pevná a jednoznačná. Odpověděl mu, že papež může svobodně rezignovat; takové rozhodnutí je teologicky správné a kanonicky platné. Naznačovat něco jiného – například tvrdit, že opustil pouze „výkon úřadu“, ale zachoval si papežské „munus“ – bylo podle jeho slov v rozporu s jasným dogmatickým a kanonickým učením. Ti, kdo takové teorie prosazují, nejsou podle něj ani skuteční historici, ani seriózní teologové. Řeči o postupném rozkolu zcela odmítl. 

Ve stejném dopise Benedikt XVI. také uvedl, že jeho předchůdce Jan Pavel II. kdysi vážně uvažoval o rezignaci, když se blížil k 75. narozeninám. Nakonec se tak nerozhodl, ale potvrdil tím stejný princip papežské svobody. Obhajoval také právo papeže mluvit a psát jako soukromá osoba a citoval své vlastní knihy o Ježíši, které napsal během svého pontifikátu, které se netýkaly jeho formálních povinností vyplývajícíh z  papežského úřadu, které vykonával vedle své role biskupa Říma. 

Mons. Bux se rozhodl dopis nezveřejnit za Benediktova života, protože se obával, že by mohl být zneužít v polarizovaném klimatu, které následovalo po rezignaci. V té době se rozmohly různé teorie, zejména v Itálii, kde některé tradicionalistické skupiny tvrdily, že Benedikt byl donucen nebo zorganizoval skryté „dvojí papežství“, v němž zůstal skutečným papežem. Jeden z nejvýznamnějších zastánců této teorie, novinář Andrea Cionci, vytvořil ve své knize The Ratzinger Code z roku 2022 komplexní konspirační příběh. 

První zveřejnění tohoto dopisu Benedikta XVI. je  přílohou v nové knize Buxa Reality and Utopia in the Church (Realita a utopie v církvi), kterou napsal společně s Vito Palmiottim. Kniha zasazuje korespondenci do širší kritiky proudů v katolicismu po II. vatikánském koncilu a staví do kontrastu to, co autoři považují za realistický přístup Jana Pavla II. a Benedikta XVI. s tím, co nazývají „utopickými“ tendencemi papeže Františka a dalšími osobnostmi, jako např. zesnulý italský biskup Tonino Bello.

Pro Buxe a Palmiottiho se tento utopismus, obnovený za Františka poté, co byl v předchozích dvou pontifikátech zmírněn, projevil v dokumentech jako Amoris Laetitia a Fratelli Tutti, kde podle nich již není Kristus prezentován jako základ manželství nebo univerzálního bratrství. Dopis Benedikta XVI. není v tomto pojetí pouze osobním vysvětlením, ale teologickým mezníkem: potvrzením papežství jako skutečného, "vzdatelného úřadu", vázaného na konkrétní realitu církevního práva a tradice, spíše než na spekulativní nebo symbolické reinterpretace. 

Ačkoli tento dopis možná nepřesvědčí všechny kritiky, představuje Benediktovo vlastní a konečné slovo k otázce, která živila deset let spekulací. V očích jeho vydavatele je to historický dokument, který vysvětluje jeho tehdejší myšlenky a podtrhuje jeho odhodlání. Ať už se o jeho rezignaci říká cokoli, Benedikt XVI. chtěl, aby církev – a historie – věděly, že myslel přesně to, co udělal.

Zdroj: Zenit