Právě před 125 lety kardinál Mariano Rampolla del Tindaro, státní sekretář Svatého stolce, v zastoupení papeže Lva XIII. slavnostně vysvětil kostel sv. Anselma z Canterbury, který se stal novým sídlem nedávno založené Benediktinské konfederace. Na pozvání otce Jeremiase Schrödera OSB, bude dnes papež Lev XIV. v tomto chrámu vévodícímu římskému pahorku Aventinu sloužit slavnostní mši svatou.
Papeži Lvu XIII. velmi ležela na srdci obnova katolických škol a univerzit, ale také obnovení role řeholních řádů, které byli kdysi nositeli vzdělanosti v Evropě. Do rámce tohoto úsilí spadá sjednocení kongregací inspirovaných řeholí sv. Benedikta do jediné Benediktinská konfederace, oficiálně založené 12. července 1893 bulou Summum Semper. Pozemek na Aventinu, zakoupený z rozhodnutí papeže, se stal sídlem prvního opata primase, belgického kněze Hildebranda de Hemptinne. Autorem projektu koleje a opatství byl sám první opat primas a jeho realizací byl pověřen papežský architekt, hrabě Francesco Vespignani, v oblasti sakrální architektury známý díky projektu baziliky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a kontroverzní přestavbě presbytáře a apsidy baziliky sv. Jana na Lateránu.
Od roku 1870 papežové neopouštěli Vatikán, na protest proti obsazení Říma italskou armádou, které znamenalo konce Papežského státu. Pius IX. se tehdy prohlásil za “vatikánského vězně” a jeho nástupce, Lev XIII. v této politice pokračoval. Dobové anekdoty nicméně vyprávějí, že sledoval postup prací na Aventinu z Vatikánské observatoře pomocí dalekohledu. Jeho zájem o novou benediktinskou fundaci dokládá papežská medaile z roku 1895, na které je vyobrazen sv. Anselm v doprovodu dvou benediktinů na pozadí nového kolegia. V roce 1896, přestože stavba nebyla ještě dokončena, se Kolegium sv. Anselma přestěhovala z opatství sv. Pavla za hradbami na Aventin.
Vrcholem prací iniciovaných Leonem XIII. bylo slavnostní vysvěcení opatského kostela 11. listopadu 1900. Svatý otec, který se nemohl osobně zúčastnit slavnosti, jmenoval svým legátem kardinála Mariana Rampollu del Tindaro, tehdejšího státního sekretáře. Kromě kardinála Rampolly se oslav zúčastnilo dvanáct kardinálů, šestnáct biskupů, padesát dva opatů a četní zástupci římského duchovenstva. Přítomni byli všichni velvyslanci akreditovaní u Svatého stolce. Zástupci Italského království a města Říma však pozváni nebyli. Po obřadu vysvěcení kostela, během něhož byly do oltáře uloženy relikvie sv. Alexandra, římského mučedníka, byla zahájena pontifikální mše, na úrovni papežské, jak to vyjádřila přítomnost řeckého diakona a subdiakona. Během osmidenních oslav pokračovaly další slavnostní bohoslužby a také soukromá audience členů Kolegia u papeže Lva XIII.
V prvních stoletích křesťanství zahajoval římský biskup postní dobu v bazilice sv. Anastázie pod Palatinem a odtud se v procesí odebral do baziliky sv. Sabiny na Aventinu. Tradici liturgie na těchto starobylých místech tzv. statií, obnovil v roce 1962 sv. Jan XXIII. Od té doby každý rok na Popeleční středu papež v doprovodu kardinálů, biskupů, benediktinských mnichů a dominikánských bratří vede procesí, které začíná v bazilice sv. Anselma a vede do baziliky sv. Sabiny, kde Svatý otec slouží mši svatou.
Od roku 1986 je bazilika sv. Anselma rektorským kostelem. Věřící se mohou každý den účastnit liturgie, kterou slaví místní komunita mnichů, provázenou zpěvem gregoriánského chorálu. Při Opatství bylo založeno také Papežské Ateneum sv. Anselma, tedy teologická vysoká škola zaměřená zejména na studium liturgiky a jí příbuzných oborů.