Svatováclavská pouť a tradice

Za měsíc, dne 27.9.2007, začnou oslavy spojené s národní svatováclavskou poutí. Několika programů se zúčastní kardinál Miloslav Vlk. Nabízíme pohled do minulosti neoddělitelné od sv. Václava a jeho tradice; součást zprávy tvoří i světcův životopis.ENGLISH

Stará Boleslav, Praha: Od národní svatováclavské poutě dělí věřící přesně měsíc. Pouť a svatováclavské slavnosti se budou konat 27.9. a 28.9.2007 ve Stará Boleslavi, v pražské katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava a pod mučedníkovou sochou na Václavském náměstí.

Na oslavách bude přítomen kardinál Miloslav Vlk. Jeho účast začne 27.9. v 17.00 hodin duchovním programem pod sochou sv. Václava a pokračuje tentýž den přivítáním slavnostního průvodu s lebkou patrona české země ve staroboleslavské bazilice sv. Václava a následujícími nešporami a koncertem. Kardinál Vlk bude též předsedat slavnostní mši svaté na Mariánském náměstí 28.9. v 10.00 hodin.

Stará Boleslav a svatováclavská tradice

Plného ocenění se sv. Václavu dostalo záhy po jeho smrti. Úcta k němu charakterizuje i dobu otce vlasti Karla IV. Také v následující husitské revoluci, která uctívání svatých potírala, na sv. Václava nezapomněli. V časech národního obrození byla jazyková svébytnost národa stavěna na češství velikánů našich dějin, počínaje sv. Václavem. Křestní jméno Václav přecházelo z rodu na rod. Mnozí významní mužové národa byli nositeli tohoto jména.

V období první republiky, při tisícím výročí smrti sv. Václava, se tehdejší celonárodní oslavy staly určitým mezníkem v napjatých vztazích mezi státem a církví, kdy se prokázala věrnost a početnost lidu katolického vyznání. Masaryk se k miléniu nepřímo, ale kladně vyjádřil. Je zajímavé vzpomenout, že v intelektuálních kruzích uznávaný židovský spisovatel Franz Kafka se v jednom písemném vyjádření přiznal, jak velice si váží činů sv. Václava i sv. Františka z Asii, jak mu jsou oba světci blízcí.

Za nacistické okupace byly tendence chápat svatováclavskou tradici zdůrazňováním politické závislosti českého knížectví na německé říši. Komunistický režim zase tvrdil, že žádná svatováclavská tradice neexistuje. Paměť národa, obsahujíci odkaz sv. Václava, se v revolučním období roku 1989 a po něm znovu roznítila, tak jako vždy v rozhodujících metách dějin.

Neexistuje mnoho míst, kde se člověka niterně dotkne posvěcenost místa z dávné přítomnosti světců, tak jak to lze pociťovat ve staroboleslavském kostele sv. Václava. Na tomto místě lze vnímat ponoření se do hlubin věků, kdy zde procházeli sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Prokop či sv. Jan Nepomucký. Před uzavřenou hlavní bránou baziliky si poutník všimne vyschlé kašny s vytesaným nápisem 'Já jsem pramen vody živé'. Naši předkové pili z tohoto pramene.

Starou Boleslav proslavily ještě další kostely. Některé jsou již zaniklé. Nejznámějším je nejstarší mariánský poutní chrám, kde je uctíván náboženský a národní klenot – Palladium země české. Je to nádherná bazilika, do které vstupovaly a posíleny na duchu odcházely celé generace poutníků. Je chvályhodné a prospěšné podporovat všechny snahy o obnovení národních svatováclavských poutí. Odkaz knížete Václava je jednou z nejvyšších hodnot, které můžeme s sebou přinést do Evropy třetího tisíciletí.

(podle P. Stanislava Přibyla CSsR)

Životopis sv. Václava je k dispozici v příloze.