Mezigenerační solidarita jenom o Vánocích?

Koncem letošního října proběhla v Senátu konference věnovaná mezigenerační solidaritě. Toto téma je dnes často zmiňováno v souvislosti se stárnutím obyvatelstva a potřebnou důchodovou reformou. Konference iniciovaná senátním Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku sledovala téma v širším kontextu z politického, právního, sociologického a psychologicko-zdravotnického pohledu, a už proto si zaslouží pozornost. Zveřejňujeme zprávu Rady Iustitia et Pax jako reakci na konferenci.

Mezigenerační solidaritu jako významný prvek řešení nároků, které před jednotlivce, rodiny i společnost klade rostoucí průměrný věk spolu se stárnutím populace, podtrhuje i Zelená kniha eurokomisaře Vladimíra Špidly (Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny).

Sociologické výzkumy, které dlouhodobě sledují mezigenerační solidaritu mezi stárnoucími rodiči a jejich potomky, poukazují na ústup přirozených vzájemných vazeb s rostoucí životní úrovní a nezávislostí generací dětí. Fakticky mezigenerační solidarita v bohatých společnostech slábne a nepochybně se bude vytrácet i nadále, nebudeme-li ji vnímat v širším kontextu.

Má-li mezigenerační solidarita účinně podporovat komunikaci mezi odlišnými sociálními vrstvami, posilovat udržitelný chod života společnosti i čelit nepříznivým souvislostem stárnutí Evropy a navíc působit preventivně před sociálním vyloučením, není možné ji chápat zúženě jen jako řešení problémů stáří.

Podle řečníků na senátní konferenci je třeba vidět mezigenerační solidaritu jako plod péče o rodinu, péče o zdravé, resp. uzdravující vztahy v rodinném společenství v širším slova smyslu. Vystoupení jednotlivých řečníků ukázala, že účinné změny nelze očekávat v první řadě od zavádění nových opatření na podporu mezigenerační solidarity, ale od změn v chápání hodnot, jejichž uchovávání a rozvoj se daří právě v rodinném společenství.

Celý text zprávy naleznete v příloze.

TS ČBK informovala Helena Žabžová, Rada Iustitia et Pax