Arcibiskup Přibyl: Beatifikace kardinála Berana je pro mě prioritou

Pražský arcibiskup Stanislav Přibyl se hned v úvodu své služby v čele diecéze, do níž nastoupí 25. dubna, chce intenzivně vložit do procesu blahořečení svého předchůdce, kardinála Josefa Berana. V rozhovoru po návštěvě Vatikánu přináší čerstvé zprávy, vysvětluje roli „advokátů“ procesu a popisuje, proč je pro něj kardinál Beran osobním patronem i duchovním úkolem pro celou zemi.

Pane arcibiskupe, v jaké fázi se v tuto chvíli nachází beatifikační proces kardinála Berana?

Jsme téměř na konci, máme za sebou již mnoho práce, jak v diecézní fázi, tak v té římské. Chybí ještě, aby se sešla komise teologická a komise kardinálů. Pak může papež označit kardinála Berana za ctihodného Božího služebníka. Současně se pracuje na uznání zázraku, který tu je, a teď se musí ověřit. Pokud to dopadne dobře, tak už nic nebrání tomu, aby se kardinál Beran stal blahoslaveným.

Toto všechno naní již probíhá na římské úrovni, jestli tomu správně rozumím. V rámci diecézního procesu už vlastně celé toto řízení jednou proběhlo, je to tak?

Je to tak. Už se na tom pracovalo od počátku devadesátých let. V jistém momentu bylo všechno odesláno do Říma a v poslední době vzniklo tzv. positio. Co to znamená? To je velká kniha, v případě kardinála Berana jsou to dva svazky, do jednoho se to nevešlo, a tam jsou tedy různé názory a svědectví o teologické kvalitě jeho spisů a podobně, fotodokumentace, samozřejmě životopis a tak dále. A to už prošlo historickou komisí, která je také velmi důležitá. Nyní nás tedy čekají ty komise, které jsem zmiňoval.

V té římské fázi je klíčová role postulátora. To je někdo, kdo vlastně předkládá tu kauzu. Ten se jmenuje Nicola Gori. Také s ním jsem před chvílí mluvil. Je to jistě dobrý postulátor, protože mu rukama prošel například svatý Carlo Acutis. Pak je vicepostulátor, tím je Roman Czudek, bývalý rektor koleje Nepomucenum a současný generální sekretář České biskupské konference. A pak je tu ještě relátor, to je velmi důležitá osoba. To je někdo, kdo, řekněme, sedí v kanceláři na Dikasteriu pro svatořečení a vlastně administruje tu kauzu. A to je polský karmelitán Szczepan Praśkiewicz, se kterým jsem se také dneska setkal.

A to všechno proto, že vlastně kardinál Beran je pro mě jednou z největších priorit začátku mého episkopátu v Praze.

Je možné spekulovat už o nějakém konkrétnějším datu?

Asi těžko, ale řekl bych, že už je to více záležitost měsíců než let.

Tak to zní velmi optimisticky.

Ano, a já jsem optimistický a děláme všechno pro to, aby se to pohnulo. Ono se to hýbe, ale chceme, abychom už došli do těch posledních fází, aby se kauza mohla předložit Svatému otci. A taky bych chtěl posluchače v této souvislosti poprosit, abychom neustávali v modlitbách o přímluvu kardinála Berana a za jeho beatifikaci.

Já jsem dneska měl mši svatou v podzemí Svatopetrské baziliky v kapli Madonna della Bocciata, kde byl kardinál Beran od roku 1969 do roku 2018 pohřben. Dneska je tam vlastně pamětní tabule, která připomíná, že na tomto místě bylo jeho tělo díky Pavlu VI. pohřbeno. Dnes víme, že kardinál Beran byl přenesen do svatovítské katedrály. Nachází se v první kapli na levé straně, když do katedrály vstoupíme. Já se tam u něj vždycky, když jdu do katedrály, zastavím. Modlil jsem se celá léta i v souvislosti s tím, co se se mnou dělo – když jsem se stal nejprve tedy generálním sekretářem, potom biskupem litoměřickým, teď arcibiskupem pražským. Jsou to pro mě určité zásadní životní změny a on byl mým denním průvodcem. Věřím, že skutečnost, že jsem to všechno ve zdraví přežil všechno, je také jeho zásluhou.

A chtěl bych vyzvat k tomu, abychom si to vzali jako duchovní úkol, protože on byl velkou postavou. Byl to člověk, který musel mnoho vytrpět. Také bylo usilováno o jeho dobrou pověst, tak si myslím, že má podobné rysy se svatým Janem Nepomuckým a mohl by být patronem dobré pověsti a takové autentické víry a křesťanského svědectví, které dneska velmi potřebujeme. Tak už abychom ho měli blahoslaveného a nemuseli se modlit jenom za něj, ale především k němu o přímluvu. To bych si moc přál a můžeme pro to všichni udělat docela dost.

Tak já myslím, že jste všechno vyčerpávajícím způsobem řekl, takže nezbývá než popřát vám odvahu kardinála Berana také ve vašem úřadu, protože jste vlastně také jeho nástupcem.

Přiznám se, že bych ho úplně nemusel následovat ve všech aspektech jeho života, protože ten jeho život byl krutý, podobně jako život kardinála Štěpána Trochty. To znamená koncentrák za války, komunistické věznění, vyhnanství... Ta druhá polovina jeho života, to bylo opravdu mučednictví.

Necítím se být mučedníkem, ale buďme svědky, protože výraz martyr znamená svědek a každý můžeme svědčit ve svém životě tak, jak nám to zrovna ta situace přinese. Také spoléhám na jeho pomoc a přímluvu. Když jsem byl jmenován arcibiskupem, dostal jsem kytici od zaměstnanců arcibiskupství a tu jsem rád donesl a položil na hrob kardinála Berana ve Svatovítské katedrále. Tady [v Římě] rád chodím po jeho stopách. Vlastně spím ty dvě noci tady v ložnici [v Nepomucenu], kde on zemřel. Je to takový až velice intimní dotyk jeho života a propojení. A samozřejmě ho prosím, abych mu neudělal ostudu jako jeho nástupce.

Kéž se tedy stane vaším dalším patronem ve vaší službě.

Děkuji.

Rozhovor připravila Johana Bronková