Arcibiskup Scicluna k setkání o Středomoří a papežově návštěvě na Maltě

Maltský arcibiskup Charles Scicluna v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas vyzývá Evropu k větší spolupráci, aby se Středozemní moře, které se často mění v hřbitov, stalo dějištěm konkrétní spoluodpovědnosti. A půldruhého měsíce před papežovou návštěvou Malty doufá, že František jejím obyvatelům dodá energii nezbytnou k postpandemické obnově.

Do Florencie se v příštích dnech sjede přibližně šedesát biskupů a starostů ze zemí sousedících se Středomořím. Dva roky po obdobném setkání v Bari se tak bude opětovně hovořit o Středozemním moři a jeho osudech. Setkání, které začne pozítří, vyvrcholí návštěvou papeže Františka v neděli 27. února. Zúčastní se ho rovněž maltský arcibiskup Charles Scicluna, který se pro naše mikrofony zamýšlí nad tím, co by měla obsahovat závěrečná společná Charta Středomoří, jejíž podpis se plánuje.

„Řekl bych, že k moři sdílenému v harmonii a spravedlnosti, nás dovede jedině dialog. Jako obyvatelé Středozemního moře, jehož je Malta fyzickým, geopolitickým a kulturním centrem, bychom si přáli, aby se tento prostor, který se někdy stává hřbitovem, změnil v dějiště naděje a solidarity. K tomu je zapotřebí spoluzodpovědnosti všech. Opravdu doufám, že se toto setkání stane setbou, která v budoucnu přinese plody, setbou zasetou do florentské řeky Arno“.

Civilizovanost národa se poměřuje jeho schopností solidarity, pokračuje maltský arcibiskup.

„Lze říci, že prožíváme krizi solidarity, protože solidaritu nelze požadovat pouze od jednotlivců a jednotlivých zemí, aniž by existoval širší kontext tohoto sdílení. Uvedu konkrétní příklad, který papež velmi oceňuje: Malta je malý ostrov, který prokazuje solidaritu migrantům v nebezpečných situacích, v nebezpečí smrti. Potřebuje však také solidaritu celé Evropy, když jde o sdílení břemene, jakým je přijímání těchto bratrů a sester a zajištění jejich budoucnosti. Solidarita, k níž se Malta hlásí, stejně jako mnoho dalších měst omývaných vlnami Středozemního moře, musí být umocněna větší solidaritou, která někdy chybí“.

Papežova apoštolská cesta na Maltu se měla konat již před dvěma lety, ale kvůli pandemii byla odložena. Jak jste prožívali tento odklad a jak se připravujete na papežův příjezd?

„Sdíleli jsme utrpení celého Středomoří, které komplikují také události v sousední Libyi. Zažívali jsme ekonomické problémy kvůli krizi cestovního ruchu, které se dotkly rovněž Sicilanů, kteří sem ze své vlasti přijeli hledat práci. Tyto roky čekání poznamenaly nejen hospodářské, ale i psychické potíže. Podobně jako v jiných společnostech trpíme velmi vysokou mírou duševních nemocí. Jsme malý národ a díky prozíravosti našich státních orgánů je proočkovanost velmi vysoká, stejně jako smysl pro spoluzodpovědnost. Doufáme, že papežova návštěva bude okamžikem, který všem dodá naději. Na nás biskupy se denně obracejí velké počty lidí, kteří papeže chtějí pozdravit a účastnit se liturgie, která se bude konat v rámci velice naplněného programu“.

(Zkráceno)