Norský biskup Erik Varden je přesvědčen, že doba sekularazice končí. Dnešní lidé žízní po poselství, které přináší církev, říká ze své zkušenosti trapista, sídelní biskup Trondheimu a v této chvíli také předseda Skandinávské biskupské konference. Zároveň zdůrazňuje, že abychom mohli toto poselství předat, neměli bychom napodobovat ostatní, ale důvěřovat síle Božího slova, liturgie a svátostí.
V severských zemích sekularizace vyhořela a nyní přichází zlomová doba, říká norský biskup. Lidé ztrácejí půdu pod nohama a hledají oporu, kterou jim může poskytnout víra. Mnozí ji již našli. Biskup Varden ujišťuje, že nejde o ukvapené uchopení „první lepší nabídky pomoci”, ale o skutečná obrácení. Setkávám se s tím téměř každý den – říká norský biskup a konvertita v rozhovoru pro agenturu ACIPrensa.
Podle jeho názoru katolicismus přitahuje lidi především proto, že je pravdivý. To je základní důvod. Kromě toho jsou lidé stále více zklamáni jinými nabídkami. Hledají opěrné body, které jim dávají naději na přežití „povodně“. Hodně však záleží na nás, na tom, jak přijmeme tento okamžik, jaké svědectví předkládáme, jaké učení hlásáme.
Podle předsedy episkopátu skandinávských zemí je pro církev velkou výzvou znovu získat důvěru ve svůj specifický jazyk. V posledních 20, 30 letech jsme měli pocit, že nám svět uniká. Snažili jsme se mu stačit a mluvit jako on, být přítomni na TikToku nebo Instagramu.
„Pokud budeme takhle pokračovat, riskujeme, že zůstaneme na okraji, protože vždy budeme minimálně o deset kroků za ostatními. Církev je velká instituce, pohybuje se pomalu. Než se stačíme přizpůsobit, svět už bude dál. Ale pokud mluvíme svým vlastním jazykem, jazykem Písma svatého, liturgie, našich obřadů, svátostí, můžeme říkat překvapivě svěží, originální a krásné věci. Lidé jim opravdu naslouchají,“ ujišťuje biskup Varden.
Na otázku o mezigeneračních napětích souvisejících s návratem mladých generací k tradiční liturgii norský biskup a zároveň bývalý opat trapistů zdůrazňuje, že tento jev nemusí nutně způsobovat spory. „Myslím, že to souvisí s hledáním referenčních bodů, formy, určitého krásy. A církev to všechno má. Dokud dobře sloužíme tajemství, dokud se držíme jednoduchého pravidla, že když slavíme liturgii, děláme to, co je napsáno, dodržujeme rubriky a necháváme zaznít slova církve, a ne pouze naše malá slova, dokud se toho držíme – je to přesvědčivé.“
Biskup Varden také varuje před příliš snadným škatulkováním věřících a jejich obviňováním ze zpátečnictví nebo odchýlení se od koncilu. „Myslím, že nastal čas trochu zmírnit parametry, které většinou neodpovídají realitě,“ říká norský biskup. Jako příklad zmiňuje tradicionalistickou pěší pouť mladých do Chartres ve Francii. Ne všichni její účastníci jsou zapřisáhlými tradicionalisty. „Někteří z nich mohou v sobotu chodit na charismatické modlitby, v neděli na latinskou mši a v pondělí do Charity sloužit chudým. Dokud budeme trvat na zařazování lidí do úzkých škatulek, nepochopíme, co se děje,“ dodává norský biskup.