Blahoslavený Cura Valera – přítel chudých a nemocných

Dnes byl v jihošpanělské Huércal-Overa blahořečen Salvador Valera Parra (1816–1889), známý jako „Cura Valera“. Lev XIV. 20. června 2025 uznal zázrak uzdravení na přímluvu k Valerovi a ve vydaném dekretu jej tehdy vyzdvihl jako vzor kněžské lásky, chudoby a neúnavné služby těm nejpotřebnějším.

Salvador Valera Parra se narodil v roce 1816 v chudé rolnické rodině. Již ve třinácti letech, u lůžka svého zemřelého otce, projevil mimořádnou víru, když se místo nářku hluboce pohroužil do modlitby. Toto vnitřní volání ho ve čtrnácti letech dovedlo do semináře v Murcii. Kněžské svěcení přijal v roce 1840 a svou první mši svatou sloužil v klášteře kapucínek jako poděkování řeholnicím, které ho během studií podporovaly.

Život ve stodole a horlivá služba

„Brány mého srdce a mého domu musí být vždy otevřeny pro ty, kteří nikoho nemají.“ Cura Valera

Po krátkém působení v rodném městě nastoupil jako farář v Alhama de Murcia. Zde jeho chudoba dosáhla evangelních rozměrů: jeho příbytkem se stala prostá stodola nedaleko kostela. Salvador se však nespokojil s málem v duchovní službě. Horlivě se staral o všechny potřebné, nemocné, opuštěné, na nikoho nezapomínal. V roce 1851 se konala výběrová řízení na faráře v diecézi Cartagena a Valera získal farnost Panny Marie Nanebevzaté (Nuestra Señora De la Asunción) ve svém rodném městě Huércal-Overa. Zde zůstal farářem třináct let. Vyznamenal se svou činností v duchovní a sociální oblasti, zejména svým nasazením v době epidemie cholery a během zemětřesení, která v roce 1863 způsobila zkázu a mnohé oběti na životech. Jeho horlivost a morální integrita mu vynesly uznání nejen u věřících, ale i u státu – obdržel Řád Isabely Katolické i Řád Karla III. On sám však tyto pocty považoval za druhořadé ve srovnání s prací pro lidi.

Hrdina z Cartageny, který odmítal pocty

„Nemějte strach, nic se nestane. Bůh je dobrý otec a Maria nás nenechá osamocené.“ Cura Valera

V roce 1864 jej biskup poslal do Cartageny, největší farnosti diecéze. Když město o rok později zasáhla epidemie cholery, don Salvador se stal „andělem útěchy“. Kroniky uvádějí, že nebylo umírajícího, kterého by nenavštívil. Jeho obětavost byla tak ohromující, že i generál Prim, hrdina tehdejších španělských dějin, mu nabídl vysoké úřady. Skromný „Cura Valera“ měl však jediné přání: vrátit se ke svým milovaným věřícím do rodné Huércal-Overa.

Návrat domů a svědectví o zázracích

„Prosím jen o jedno: nechte mě vrátit se k mým chudým do Huércal-Overa. Tam je moje místo, tam je můj život.“ Cura Valera

Jeho definitivní návrat v roce 1868 připomínal slavný vjezd do Jeruzaléma. Celé město mu vyšlo vstříc, zvony se houpaly v radostném hlaholu a lidé vítali svého kněze, který se vracel na prostém voze, zmožený prací a s nápadným kulháním.

Posledních dvacet let jeho života bylo protkáno událostmi, které lidé vnímali jako nadpřirozené: od náhlého uhašení požáru v chrámu po vzývání Panny Marie až po četná uzdravení. Přesto zůstal mužem skromnosti, vroucí zbožnosti, hluboké modlitby, soucitu a solidarity. Společně se svatou Teresou Jornet založil domov pro opuštěné seniory, který stojí dodnes jako živá připomínka jeho lásky.

Cesta k oltáři

Cura Valera zemřel 15. března 1889, oplakáván celým krajem. Jeho pověst svatosti byla tak silná, že již v roce 1915 podali věřící žádost o zahájení procesu blahořečení. Po desetiletích zkoumání jeho ctností jej papež František v roce 2021 prohlásil za ctihodného.

Rozhodující okamžik nastal 20. června 2025, kdy papež Lev XIV. uznal zázrak na jeho přímluvu. Dnešní blahořečení tak potvrzuje to, co obyvatelé Huércal-Overa věděli už před stoletím: že v postavě Salvadora Valery našli pastýře, který nejen učil evangelium, ale sám se jím stal.

Zázračné uzdravení

Klíčovým důkazem pro blahořečení se stalo zázračné uzdravení chlapce jménem Tyquan, který se narodil 14. ledna 2007 na Rhode Islandu (USA) v kritickém stavu po akutním císařském řezu. Novorozenec nejevil žádné známky života, nedýchal a lékaři u něj hodinu po porodu přestali vnímat jakýkoli srdeční tep. V tomto okamžiku naprosté beznaděje se ošetřující lékař, který byl krajanem Salvadora Valery Parry, obrátil k Božímu služebníku se spontánní a naléhavou prosbou o přímluvu. Krátce poté se srdce dítěte bez vnějšího zásahu opět samo roztepalo. Přestože lékařské prognózy po převozu na jednotku intenzivní péče s jistotou předpovídaly těžké celoživotní postižení v důsledku hypoxie mozku, chlapec začal vykazovat nečekanou spontánní aktivitu a jeho neurologický stav se progresivně zlepšoval. Po úspěšném překonání dalších komplikací byl po několika měsících propuštěn do domácího léčení se zcela normálním psychomotorickým vývojem. Dnes Tyquan žije životem zdravého dospívajícího mladého muže, což odborné komise potvrdily jako vědecky nevysvětlitelný jev, který otevřel cestu k uznání zázraku.

-dv-