Na neděli 30. listopadu připadá první adventní neděle, kterou začíná nový liturgický rok. Advent otevírá období očekávání, ztišení a přípravy.
Advent má podle tradice dvě části. Od první adventní neděle do 16. prosince se liturgie zaměřuje na bdělé očekávání Kristova návratu ve slávě a připomíná, že křesťanský život je trvalým putováním směrem k Bohu.
Druhá část, od 17. do 24. prosince, vede věřící k bezprostřední přípravě na narození Ježíše Krista, k událostem betlémské noci a k radosti z Boží blízkosti. Advent tak ukazuje, že Kristus přišel, přichází a přijde.
K adventnímu času patří adventní věnec se čtyřmi svícemi, symbolem postupného přicházení světla do světa. Každou neděli se zapaluje jedna svíce – obvykle fialová, odpovídající liturgické barvě adventu.Třetí svíce může být růžová, připomínající neděli Gaudete – neděli radosti z blížícího se Pánova příchodu. Adventní věnec má původ v 19. století v německém křesťanském prostředí (školy, sirotčince). Zapálené svíce symbolizují Krista, jenž přináší světlo do temnot lidského života.
Advent je pro věřící časem ztišení, modlitby, dobročinnosti i pokání. V mnoha kostelech se konají rorátní bohoslužby tradičně slavené za úsvitu při světle svící, které připomínají touhu Izraele po příchodu Mesiáše.
K atmosféře adventu přispívají také setkání, koncerty, charitativní iniciativy a osobní rozhodnutí věnovat více prostoru modlitbě, tichu a vnitřnímu životu. Adventní příprava tak míří nejen k vnějšímu slavení Vánoc, ale k otevření srdce Bohu, který přichází do každé lidské temnoty se světlem a nadějí.