Bohoslovci z Nepomucena ministrovali Svatému otci

V neděli 11. ledna 2026, na svátek Křtu Páně, měli bohoslovci z Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě tu čest ministrovat Svatému otci Lvu XIV. při mši svaté v Sixtinské kapli, během které bylo pokřtěno 20 dětí vatikánských zaměstnanců. Zprávu o průběhu s dojmy jednotlivých seminaristů sestavil Jindřich Barabáš, bohoslovec královéhradecké diecéze.

Mnozí z nás Sixtinskou kapli navštívili již několikrát, přesto byla její návštěva v pátek 9. ledna 2026 zcela jiná. Žádné davy lidí, žádní neodbytní vyhazovači ukazující na hodinky, že náš čas obdivování již vypršel. Nic z toho. V poklidu a tichosti jsme s otcem rektorem procházeli jednu fresku za druhou, objevovali jednotlivé biblické výjevy a zároveň naslouchali pokynům určeným rodičům dětí, které budou v neděli na svátek Křtu Páně pokřtěny papežem Lvem XIV. Takové byly naše první dojmy a okamžiky prostoupené očekáváním toho, co mělo v následujících okamžicích nastat.

Po pátečním nacvičování, které se neslo v lehce zmatečném duchu, jsme byli ujištěni, že v neděli si vše znovu zopakujeme a lépe procvičíme. Po zhruba pěti různých variantách nácviku už někteří z nás ani nevěděli, která z nich je vlastně ta správná, avšak vzápětí nás to už nijak netížilo. Celou cestu zpět do koleje jsme si navzájem sdíleli své intenzivní zážitky.

V neděli ráno jsme s předstihem dorazili na stanovené místo a vše jsme rychle, ale s velkou precizností znovu vyzkoušeli. Poté jsme se odebrali do sálu Lva X., kde jsme v řadě čekali na příchod papeže. Přišel velmi tiše, vlastně bychom si jeho příchodu ani nevšimli, kdyby nebyl díky svému bílému oděvu rozeznatelný na první pohled. Každému podal ruku, pozdravil ho a usmál se na něj. Následně se odebral k oblékání a slavnostní mše svatá mohla začít.

Kochat se jedinečnými krásami tohoto výjimečného uměleckého skvostu, naslouchat libozvučné hudbě a sloužit při mši svaté na znovu zpřítomněném díle Ježíše Krista při celebraci jeho nejvyššího náměstka – to bylo skutečně nezapomenutelným zážitkem pro každého z nás. Jedinečná událost se zrcadlila v našich úsměvech a jednotlivých reakcích:

Martin Kameník: „Nejsilnějšími chvílemi pro mě bylo určitě osobní setkání se Svatým otcem před mší svatou. A podobně plné očekávání byly i další okamžiky tváří v tvář během slavnosti. Velmi mile na mě zapůsobil jeho bezprostřední lidský kontakt s rodinami nově pokřtěných a s jejich mladšími sourozenci. A zahřálo mě také mé porozumění italským instrukcím při liturgii, přeci jen se s jazykem teprve seznamuji.“

Vojtěch Švarc: „Svatý otec na mě působil velmi pokojným dojmem. Rád jsem mu ministroval, i když jsem si myslel, že mi každou chvíli upadnou ruce kvůli tomu, jak byl misál, který jsem měl za úkol držet, těžký. Díky tomu jsem mu však byl celou mši neobyčejně blízko a vůbec mi to nepřišlo zvláštní. Cítil jsem se vedle něj, jako bych mu ministroval odjakživa.“

David Ucháč: „Osobně nemám rád velké, slavnostní mše sv., a proto jsem měl radost, že službu papeži Lvu mohu vykonat v intimnější atmosféře Sixtinské kaple. Z této liturgie si odnáším jeden postřeh: liturgie má být důstojná, ale také úsporná, co se přesunů tyče.“

Stanislav Gabčo: „Bylo to moc krásné. Je to možnost ještě víc si prohloubit úctu ke mši svaté jako takové, protože ať jí slaví papež nebo kterýkoli jiný platně vysvěcený biskup či kněz, je to vždycky zpřítomnění té samé oběti Ježíše Krista. A tak vlastně když ministrujeme, nepomáháme pouze papeži či biskupu nebo knězi, ale vlastně tím sloužíme Bohu. Přece však papež je nástupcem sv. Petra, bývá někdy nazýván jako zástupce Krista na zemi, a proto tento okamžik měl v sobě něco výjimečného.“

Matěj Rádsetoulal: „Dnes se v Sixtinské kapli propojila autentičnost tohoto přenádherného místa s moderní a svižnou liturgií. Mohl jsem pocítit, že toto místo není jen exponátem Vatikánských muzeí, ale důležitým bodem v živé světové církvi. Celou atmosféru umocňovala dobrá nálada papeže Lva a nadhled celého týmu kolem něj.“

Fotogalerie 

Zdroj: Papežská kolej Nepomucenum