Před 150 lety vznikl ve Frýdlantě nad Ostravicí Klášter Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Dominantu města, kterou se Frýdlant pyšní také na svých pohlednicích, nechal vystavět kardinál Bedřich z Fürstenberku v letech 1871-1876.
Tzv. Bedřichův ústav pak sloužil jako výchovný ústav pro dívky. V průběhu historie se tady vystřídaly školy, lazaret, i domov pro přestárlé muže. Od 60. do 80. let v klášteře sídlily v různých křídlech budovy dokonce gymnázium a domov seniorů zároveň. Dnes budova patří městu Frýdlant, které je zřizovatelem zdejšího Střediska sociálních služeb.
Oslavu výročí zřízení domova si ve čtvrtek 5.11. nenechaly ujít ani sestry boromejky, ačkoliv zdejší klášter opustily před pětapadesáti lety. Kontakt s Frýdlantem totiž neztratily. Řád se dodnes stará o hroby sester, které jsou pohřbené na městském hřbitově. Sestra Josefa z Místku má na starosti duchovní péči o zdejší klienty.
„Jsou to hlavně setkání s lidmi, rozhovory, někdy třeba procházka, jednou jsem paní doprovázela na hřbitov, jiná mě zase pozvala do kavárny. Nemusí to být vůbec povídání o Bohu nebo o víře, mluví o svém životě, vzpomínají na dětství. Někteří si dokonce ještě pamatovali působení sester boromejek tady v domově, velmi hezky na ně vzpomínají,“ usmívá se sestra Josefa, které vzpomínky klientů pomohly najít si vztah k boromejkám, jejichž hroby navštěvuje.
„Já jsem při návštěvách hřbitova nikdy neměla k pohřbeným sestrám žádný vztah. Tím, že jsem tady začala pracovat, se to změnilo. Když jsem slyšela hezké vzpomínky těch lidí, úplně se to ve mně proměnilo. Najednou jsem je začala vnímat jako své blízké sestry. Ony tady pracovaly, vytvářely zdejší zázemí, přijetí, lásku, dobrotu. Tak jsem je začala prosit za tento dům, za zdejší klienty. V období, kdy tady bylo málo zdravotních sester, jsem jim to svěřila. A najednou se objevily dvě nové sestry,“ dodává s. Josefa.
K odkazu Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se Středisko sociálních služeb dodnes hlásí.
„Myslím, že to tady jde hodně vidět, i z pamětních tabulí. Boromejky vtiskly této budově svého ducha. Kousek od nás je ještě jeden domov seniorů, soukromý, často lidé chtějí být raději tady. Je tady něco, co na ně dýchne, duch zdejšího místa, něco, co jim tady dělá dobře. Byť nemáme komfort, který nabízí moderní budovy,“ myslí si ředitelka Lenka Galiová.
Slavnostní bohoslužbu ke 150. výročí v kapli kláštera celebroval biskup Martin David. Ve svém kázání zmínil, že v roce 1876, kdy byl klášter postaven, si Alexandr Graham Bell nechal patentovat vynález telefonu. Biskup uvažoval, že i když jsou dnes lidé díky tomu ve spojení, neznamená to, že jsou si skutečně nablízku.
„. K tomu je potřeba zájem o druhého a také připravenost podat pomocnou ruku. A právě to je nějak vepsáno do stěn tohoto domu. Je zde vepsán příběh lidí, kteří tu nacházeli pomoc, péči, vzdělání a přijetí, i těch, kteří jim to všechno nabízeli – tedy sester boromejek.“
Na závěr kázání biskup popřál, aby klášter i nadále zůstával místem, kde člověk není přehlížen, kde se s ním jedná s úctou a kde může zakusit, že na jeho životě záleží.
Klášter dnes nabízí ubytování více než 90 klientům, ať už v domově seniorů či se zvláštním režimem. Funguje tady také sociálně-aktivizační služba pro seniory a osoby se zdravotním postižením, půjčovna pomůcek a seniortaxi. V přilehlé zahradě se také starají o sto let starý, boromejkami založený, jabloňový sad.