Část etruských sbírek ve Vatikánských muzeích se opět otvírá veřejnosti

Po zhruba třiceti letech je návštěvníkům papežských muzeí opět přístupná takzvaná Saletta Guglielmi.

Po zhruba třiceti letech, kdy byla pro veřejnost uzavřena, je návštěvníkům Vatikánských muzeí opět přístupná takzvaná Saletta Guglielmi, místnost IX-A, v níž se nachází další výběr z Guglielmiho sbírky, kromě toho, který je již vystaven v hlavním sále jí věnovaném v Gregoriánském etruském muzeu.

Po rozsáhlé rekonstrukci a údržbě se sugestivní prostředí muzea s panoramatickým pohledem na Řím a země Etrurie vrací k obdivu turistů i odborníků.

Místnost IX je celá věnována sbírce markýze Guglielmiho z Vulci, která vznikla v prvních desetiletích 19. století na základě vykopávek provedených v letech 1828-1848 na panstvích Sant'Agostino a Camposcala na území starověkého města Vulci, ve stejném dobovém kontextu, v němž se v roce 1837 zrodilo Gregoriánské etruské muzeum. Sbírka byla vystavena v Palazzo Guglielmi v Civitavecchii až do počátku 20. století, kdy byla rozdělena na dvě dědičné části, které se později dostaly do Vatikánských muzeí: první daroval Benedetto Guglielmi papeži Piovi XI. v roce 1935; druhá část, připsaná na jméno Giacinto a převezená do rodinného paláce v Římě, byla zakoupena až v roce 1987.

Guglielmiho sbírka obsahuje přibližně 800 předmětů z období od 9. do 1. století př. n. l., od doby železné po helénistické období. Kromě slavných etruských bronzů a místní keramiky různé produkce a chronologie (impasto, bucchero, etrusko-korintská, černofigurová, červenofigurová a malovaná keramika) je zde silně zastoupena importovaná řecká keramika (protokorintská, korintská, chalkiská, východořecká, lakónská, attická černofigurová a červenofigurová), pro kterou bylo Vulci jedním z hlavních cílových trhů. 

V sousední místnosti IX-A je vystaven další výběr ze sbírky Guglielmi, který se zaměřuje na některé aspekty civilizace Vulci mezi druhou polovinou 6. a první polovinou 5. století př. n. l., a to prostřednictvím předmětů nalezených v hrobkách vysoce postavených členů společnosti tohoto významného etruského města.

Místně vyráběné bronzy jemného zpracování, včetně zbraní, nádob na pití, částí nábytku a dalších předmětů, jsou doprovozeny athénskou keramikou, která byla do Etrurie dovezena. Celkově zde nacházíme odkazy jak na běžný život (atletika a hudba, vojenská cvičení, symposium), tak na epické příběhy a svět hrdinů a bohů (Artemis a Apollón, Héraklés a Dionýsos, Aeneas a Anchíses), v případě malovaných váz viděné řeckýma očima, ale pochopené, osvojené a přepracované tehdejší etruskou společností, která sdílela hodnoty helénské kultury.

Místnost, vybavená novým osvětlením a bezpečnostním systémem, tak znovu získává svou výstavní funkci díky koordinované práci všech interních pracovníků vatikánské státní správy, kteří kromě pečlivého leštění mramorové podlahy či malování stěn provedli i kvalifikované restaurování cenných a stále funkčních vitrín z 60. let 20. století.

Jedná se tak o příkladný model dobré praxe, inspirovaný zásadami hospodárnosti, opětovného využití a udržitelnosti, při plném respektování historičnosti uspořádání muzea.