Církev usiluje o to, aby křesťané mohli zůstat v Libanonu

Od severu až po jih země se malý tým organizace Církev v nouzi (Aid to the Church in Need – ACN) intenzivně věnuje rozvoji projektů, jejichž cílem je posílit přítomnost křesťanů v Libanonu a podpořit jejich setrvání v zemi cedrů. Nadace zaměřuje své úsilí především na oblast pastorace a vzdělávání, které tvoří základ jejího působení uprostřed dlouhodobé ekonomické a společenské krize.

Tým ACN v Libanonu tvoří Marielle, Charlotte a Fouad. Cestují po celé zemi, setkávají se s biskupy a posuzují projekty, které jednotlivé diecéze předkládají. Hospodářský kolaps z roku 2019 připravil mnoho libanonských rodin i církevních institucí o úspory, a provoz škol, farností i diecézí je tak velkou výzvou. „Cílem je umožnit rodinám důstojný život,“ vysvětluje P. Raymond Abdo, který na severu země v Qobayetu vede několik škol a duchovní centrum. Díky štědrosti věřících a podpoře charitativních organizací ze západní Evropy se mu daří školy udržovat.

ACN se sídlem ve Frankfurtu shromažďuje dary ze 140 zemí a rozděluje je mezi projekty po celém světě. Libanon patří mezi její prioritní země vzhledem k tíživé ekonomické situaci křesťanských škol a pokračujícímu odchodu křesťanů. K tomu přispívá kombinace ekonomické krize, politické nestability, napětí mezi jednotlivými komunitami i konflikt hnutí Hizballáh s Izraelem na jihu Libanonu a v údolí Bikáa.

V Dourisu, městě v centrální části údolí Bikáa nedaleko Baalbeku, bylo mezi zářím a listopadem 2024 zaznamenáno nejméně 186 explozí. Jedna z nich zasáhla garáž využívanou Hizballáhem jako sklad zbraní. Tlaková vlna způsobila vážné škody na okolních domech. Abdo, bývalý voják a otec dvou dcer, byl výbuchem odmrštěn napříč celým domem. Jednu z dcer nalezl pod troskami vážně zraněnou. Několik dní byla hospitalizovaná na jednotce intenzivní péče. Náklady na léčbu uhradila ACN. Dívka se fyzicky zotavila, psychické následky však přetrvávají. Poškozen byl také dům Josepha, bývalého policisty žijícího naproti. Oba uvádějí, že netušili, že se v garáži skladují zbraně.

V mimořádných případech poskytuje ACN – podobně jako další humanitární organizace – pomoc nad rámec svých běžných programů. Tým organizace v Libanonu posuzuje každý jednotlivý případ a návrhy poté směřují do centrály ve Frankfurtu. Na jihu země ACN financuje potravinovou pomoc křesťanským rodinám postiženým konfliktem.

Po skončení izraelských vojenských operací chce ACN rozšířit svou činnost například o rekonstrukci poškozených domů. Bez jistého zázemí a bez škol pro děti totiž mnoho křesťanských rodin odchází ze země.

ACN rovněž podporuje katolické školy formou příspěvků na platy učitelů a pomocí při úhradě školného pro děti z nejzranitelnějších rodin. Další organizace, jako Œuvre d’Orient, se zaměřují na obnovu budov, a obě instituce se při práci ve školách často doplňují. P. Raymond Abdo uvádí, že se mu daří školy, které spravuje, rozvíjet i díky štědrosti věřících a podpoře charitativních organizací ze západní Evropy.

Důvody k víře a naději

V Menjezu na severu země vedou filipínské františkánky školu a zdravotní středisko. Každý měsíc vyplácejí mzdy 35 zaměstnancům, zatímco samy sestry si žádný plat neberou. „My peníze nepotřebujeme,“ říká sestra Aurore. Veškeré prostředky směřují na platy personálu a na léky. Školy, které navštěvuje 500–800 žáků, jsou klíčové pro udržení křesťanské přítomnosti v odlehlých oblastech.

Salesián otec Mario v El Houssan nabízí dětem katechezi, letní tábory i volnočasové aktivity. Pochází ze Sardinie a ve svých 82 letech strávil v Libanonu velkou část svého života. Salesiáni zde podporují „kulturu setkávání“, která přibližuje mladé křesťany i muslimy a přispívá k pokojné koexistenci.

Známky obnovy řeholního života

U maronitských sester Svaté Rodiny se po deseti letech objevily nové postulantky. Sestra Marie-Antoinette Saadé, představená noviciátu v Aabrine, uvádí, že formace šesti mladých žen – z nichž dvě pocházejí z Austrálie – je možná díky finanční podpoře ACN. Přestože příchod nových kandidátek zatím nevyrovnává přirozený úbytek starších sester, vnímá tento vývoj jako znamení obnovy. Ta je patrná také v horách diecéze Baalbek, kde dvacet bratří a tři kněží vybudovali nový klášter Beit Maroun. Většina z nich je mladší třiceti let a po dokončení studií se rozhodli věnovat řeholnímu životu. Jeden z bratří, architekt, navrhl kapli i klášterní budovy, které bratři vlastníma rukama stavějí. „To, co budujeme, je určeno i těm, kteří zde budou žít po nás,“ říká bratr Christophorus.

Duchovní obnova pořádaná každoročně 1. srpna přilákala loni 3 000 účastníků a letos již 5 000, což ukazuje na rostoucí duchovní hledání Libanonců. Australská církev projekt výrazně podporuje a ACN bratřím zajišťuje pojištění pro jejich rizikové stavební práce.

Živá, ale zraněná církev

Libanonská církev zůstává živá a aktivní, ačkoliv čelí mnoha obtížím v prostředí, které není vždy nakloněno křesťanské přítomnosti – zejména na jihu země a v údolí Bikáa. Navzdory známkám obnovy není pravděpodobné, že by se křesťané v Libanonu mohli opět stát většinovou komunitou.

P. Raymond Abdo upozorňuje na rostoucí radikalizaci v některých oblastech. Joseph a Abdo z Dourisu uvádějí, že po bombardování byly domy muslimských rodin kompletně opraveny s podporou Hizballáhu, zatímco křesťanské rodiny obdržely pouze omezené odškodnění.

Baalbecký biskup Hanna Rahmé zdůrazňuje potřebu pokračovat v dialogu: „Nemáme jinou možnost než žít společně.“ Připouští však, že současné napětí s Izraelem dialog komplikuje. Na diecézních pozemcích dočasně ubytoval muslimské rodiny prchající před konfliktem, avšak požádal aktivní členy Hizballáhu, aby odešli, aby jejich rodiny nebyly vystaveny nebezpečí izraelských útoků.

Při setkání s biskupem bylo na obloze slyšet zvuk izraelských průzkumných dronů. „Vrátily se hned po odjezdu papeže,“ poznamenal biskup Rahmé. Mnozí Libanonci se obávají, že by se napětí v oblasti mohlo brzy znovu vyhrotit.