Jeden papež, jeden arcibiskup, dva diecézní kněží, dvě řeholnice a jeden laik, tito všichni budou již tuto neděli 14. října 2018 během probíhající Synody o mladých lidech papežem Františkem pozvednuti ke slávě oltáře. Giovanni Battista Montini, papež Pavel VI., je tím nejznámějším, kterého vám představíme již dnes. Se životy dalších kandidátů svatořečení vás seznámíme v dalších článcích.
Giovanni Battista Montini pochází ze severní Itálie, z provincie Brescia, která se připravuje na kanonizaci svého slavného rodáka – papeže Pavla VI. Připomínat ho bude jeho socha či pamětní deska i mozaika, a již měsíc před svatořečením bylo možné se vydat na pouť po světcových místech, mezi která patří Santuario delle Grazie, kde papež Montini sloužil svoji primici, nebo Pieve di Concesio, místo jeho narození a křtu. Ve farnosti Nuvolera je vystavena také papežova kolébka, u které se ženy modlí za dar mateřství.
Giovanni Battista Montini se narodil 26. září 1897 v městečku Concesio. Studoval na Gregoriánské univerzitě a Univerzitě v Římě. V roce 1920 byl vysvěcen na kněze a díky svým organizačním schopnostem byl od samého počátku určen pro diplomatickou dráhu. V roce 1955 se stal milánským arcibiskupem a o tři později ho Jan XXIII. jmenoval kardinálem. Toho také 21. června 1963, v průběhu Druhého vatikánského koncilu, vystřídal na papežském stolci, přijal jméno Pavel VI. a stal se tak 262. papežem. Za své heslo si zvolil slova „In nomine Domini“, tj. „Ve jménu Páně“.
Jeho prvním úkolem bylo předsedat a dovést do konce probíhající Druhý vatikánský koncil, po jehož skončení se s velkou odvahou i přes všechny nesnáze ujal uvádění závěrů tohoto sněmu do života církve.
Pavel VI. uskutečnil devět apoštolských cest mimo Itálii, navštívil šest kontinentů. Během okupace Československa sovětskou armádou Pavel VI. tento krok odsoudil.
Velmi úspěšně pěstoval ekumenické vztahy. Do dějin vstoupila zejména jeho setkání s představiteli pravoslavné církve a anglikánů. Byl prvním papežem, který prolomil bariéru mezi katolickou církví a pravoslavím a teprve druhým papežem, který se setkal s představiteli anglikánské církve.
1964 Ecclesiam Suam o církvi.
1965 Mense Maio o doporučení využívat měsíc květen k mariánské úctě.
1965 Mysterium Fidei o tajemství Eucharistie.
1966 Christi Matri, která povzbuzujte věřící, aby se věřící v měsíci říjnu, zasvěcenému Panně Marii, modlili za mír.
1967 Populorum Progressio se zabývá rozvojem národů, sociálními právy a nerovností mezi bohatými a chudými národy.
1967 Sacerdotalis caelibatus, která brání tradici celibátu kněží v katolické církvi.
1968 Humanae vitae o správném řádu předávání lidského života, zabývá se zde manželskou láskou a odpovědným rodičovstvím a velmi diskutovanou antikoncepcí, odmítanou katolickou církví. Mnohá veřejnost tento oficiální pohled na kontrolu porodnosti nepřijala, nicméně tato encyklika dodnes zůstává klíčovým dokumentem názoru katolické církve na cenu, důstojnost a ochranu lidského života, odsuzuje totiž i umělý potrat (interrupci).
A dále v roce 1975 apoštolskou exhortaci o ohlásání evangelia Evangelii Nuntiandi.
Závěrečné období jeho života poznamenaly vnitrocírkevní spory o realizaci koncilu a vražda jeho blízkého přítele, italského politika Alda Mora. Zemřel na infarkt myokardu v papežské rezidenci v Castel Gandolfu 6. srpna 1978. Pochovaný je v Bazilice sv. Petra.
V roce 1993 začal proces jeho blahořečení, které se uskutečnilo 19. října 2014 za pontifikátu papeže Františka. Jeho svátek byl stanoven na 26. září. V letošním roce církev uznala zázrak, který se uskutečnil na jeho přímluvu. Jedná se o nevysvětlitelné uzdravení, kdy Vanna Pironato z Verony i přes velmi rizikové těhoteství, kdy byl ohrožen jak její život, tak život dítě, plod donosila a narodila se jí zdravá dcera. Více najdete na tomto odkazu.
(Zdroj: Wikipedia)