Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
27. 10. 2019, 17.15
V sobotu 26. října ve večerních hodinách proběhlo hlasování nad jednotlivými body závěrečného dokumentu Amazonské synody, která dnes končí. Dokument, který nese název „Nové stezky pro církev a pro integrální ekologii“, je rozdělen do pěti kapitol a mezi nejdiskutovanější témata patří misie, inkulturace, integrální ekologie, ochrana domorodých obyvatel, amazonský ritus, role žen a nové možnosti, zejména v oblastech, kde je obtížný přístup k eucharistii.
Foto: Tiskové středisko Svatého stolce
Klíčovým tématem závěrečného dokumentu Amazonské synody, který byl synodními otci schválen ve všech bodech, je konverze. Text je výsledkem „otevřené, svobodné a respektující výměny názorů“, která probíhala během tří týdnů jednání Synody.
Dokument klade od začátku důraz na „opravdovou integrální konverzi“ dle jednoduchého a střízlivého životního stylu svatého Františka z Assisi. Církev má být vycházející, aby vstoupila do srdce všech amazonských národů, jejichž životním stylem je žít v harmonii se sebou samým, s lidskými bytostmi, s nejvyšší bytostí a ve vzájemné komunikaci s celým vesmírem.
Dokument poukazuje na četné bolesti a násilí, které dnes Amazonii ohrožují, mezi které patří např. privatizace přírodních památek; dravé výrobní procesy; odlesňování, které postihuje 17% celého regionu; znečištění z těžebního průmyslu; změna klimatu; obchod s drogami; alkoholismus; obchod s lidmi; kriminalizace vůdců a obránců území; ilegální ozbrojené skupiny.
Dalším problémem v Amazonii jsou tři stupně migrace: mobilita domorodých skupin v tradičních oblastech; nucené vysídlení původních obyvatel a mezinárodní migrace a uprchlíci. Pro všechny tyto skupiny je nutná koordinovaná přeshraniční pastorační péče, která zahrnuje právo na volný pohyb. Pro ty, kteří se stali obětmi obchodu s lidmi, by měla být vytvořena trvalá pastorační práce. Další péče by se měla soustředit na předměstí, kam jsou vysídlovány domorodé skupiny.
Synoda vybízí k vytvoření misionářských týmů, které by se tímto aspektem ve spolupráci s farnostmi zabývali.
Ve středu pozornosti stojí také důraz na misionářskou povahu církve: misie není něčím volitelným, neboť církev musí být misijní. Na území Amazonie musí být církev jako „Samaritán“, tj. setkat se s každým; jako „Magdaléna“, tj. milovaná a usmířená, aby radostně oznamovala vzkříšeného Krista; „mariánská“, aby vedla děti k víře, a „inkulturovaná“ mezi národy, kterým slouží.
Je proto důležité přejít od „pastorace návštěv“ k pastoraci „trvalé přítomnosti“, a proto synodální dokument navrhuje, aby světové řeholní kongregace světa zřídily alespoň jednu misijní základnu v některé z amazonských zemí.
Synoda také nezapomíná na mnoho misionářů - mučedníků, kteří položili svůj život při šíření evangelia v Amazonii.
Velký význam se přikládá ekumenickému a mezináboženskému dialogu, který je v Amazonii nezbytný. Základem je Boží slovo, od kterého se vyvíjejí skutečné cesty společenství. Na mezináboženském poli dokument naopak podporuje větší znalost domorodých náboženství a kultů afrických potomků, aby společně s křesťany mohli chránit společný domov.
Dále se dokument zabývá nutností pastorace domorodého obyvatelstva a pastorace mladých. Důraz by měl být kladen na vznik povolání mezi domorodými národy. Dokument navrhuje obnovení aktivní pastorace mládeže zaměřenou na Ježíše a vybízí k novým formám evangelizace také prostřednictvím sociálních médií a pomoci mladým domorodým lidem, aby dosáhli zdravé interkulturality.
Dalším předmětem je pastorace ve městech, se zvláštním zaměřením na rodiny: lidé na předměstí měst trpí chudobou, nezaměstnaností, nedostatkem bytů a četnými zdravotními problémy. Je potřeba zaručit všem základní práva. Dokument vybízí ke zřízení „přijímacího úřadu“, který by nabízel bratrskou solidaritu migrantům, uprchlíkům a bezdomovcům, kteří žijí ve městech.
Inkulturace a interkulturalita jsou důležitými nástroji k dosažení kulturní konverze, která vede křesťana k tomu, aby se setkal s druhými a učil se od nich. Amazonské národy kladou důraz na hodnoty reciprocity, solidarity a smyslu pro společenství a nabízejí životní zkušenost a integrovanou vizi reality schopnou porozumět tomu, že celé stvoření je propojené a proto zaručuje udržitelnost.
Ochrana země nemá žádný jiný účel než chránit život a je založena na evangelijním principu ochrany lidské důstojnosti. Musíme proto respektovat právo na sebeurčení, na vymezení území a na dialog s domorodými obyvateli.
Z hlediska inkarnace evangelia do domorodých kultur je potřeba dát prostor indické teologii a lidové zbožnosti, jejichž výrazy musí být oceněny, doprovázeny, podporovány a někdy „očištěny“, protože jsou důležitými momenty evangelizace, která musí vést k setkání s Kristem. Závěrečný dokument v tomto ohledu navrhuje, aby výzkumná církevní centra studovala a shromažďovala tradice, jazyky, víru domorodých národů a podporovala jejich vzdělávání vycházející z jejich identity a kultury.
Také v oblasti zdravotnictví je třeba podporovat znalosti tradiční medicíny. Zároveň se církev zavazuje poskytovat zdravotní péči tam, kde ji stát nezajišťuje. Silná je také výzva k solidárnímu vzdělávání založenému na uvědomění si společného původu a společné budoucnosti, stejně tak jako ke kultuře komunikace, která podporuje dialog, setkání a péči o „společný domov“. Synodální text konkrétně navrhuje vytvoření amazonské církevní komunikační sítě; školní sítě založené na dvojjazyčném vzdělávání a vytvoření nových forem vzdělávání na dálku.
V kontextu „bezprecedentní sociálně-environmentální krizi“ synoda vyzývá amazonskou církev, aby podporovala integrální ekologii a ekologickou konverzi založené na vzájemném propojení.
Je potřeba propojit pastorační péči o přírodu se spravedlností pro nejchudší a nejvíce znevýhodněné obyvatele. Integrální ekologie není zamýšlena jako další cesta, kterou může církev do budoucna zvolit, ale jako jediný možný způsob, jak zachránit region před dravým těžebním průmyslem, nevinným proléváním krve a kriminalizací obránců Amazonie. Církev jako „součást mezinárodní solidarity“ upřednostňuje ústřední roli amazonského biomu, aby byla zajištěna rovnováha planety, a vybízí mezinárodní společenství k zajištění nových ekonomických zdrojů na jeho ochranu a posílení rámcové úmluvy o změně klimatu.
Další bod se týká ochrany a podpory lidských práv, která je kromě politické povinnosti a společenského úkolu nutností víry. Dokument odsuzuje porušování lidských práv a ničení způsobené těžbou a podporuje, ve spojení s jinými církvemi, disinvestiční kampaně těžebních společností, které způsobují v Amazonii sociálně-ekologické škody. Navrhuje radikální energetický přechod a hledání alternativ a vypracování vzdělávacích programů zaměřených na péči o „společný domov“.
Dokument vyzývá k odpovědnosti, neboť všichni jsme povoláni starat se o Boží dílo a církev je v tomto ohledu spojencem amazonských komunit a uznává moudrost lidu ohledně biodiversity a je proti každé formě biopirátství. Je potřeba, aby pastorační pracovníci byli v této sociálně environmentální oblasti vyškoleni.
Dokument opakuje závazek církve chránit život „od početí až do konce“ a podporovat mezikulturní a ekumenický dialog ohledně smrti, hříchu, násilí a nespravedlnosti.
Byla navrhnuta definice „ekologického hříchu“ jakožto „činu nebo opomenutí proti Bohu, proti bližnímu, komunitě, životnímu prostředí“, budoucím generacím a ctnosti spravedlnosti.
Synoda naléhavě požaduje vyvinout energetickou politiku, které drasticky sníží emise oxidu uhličitého (CO2) a dalších plynů spojených se změnou klimatu, podporuje čistou energii a upozorňuje na přístup k pitné vodě, jako na základní lidské právo a podmínku k životu. Ochrana země vyžaduje také opětovného použití a recyklaci, omezení používání fosilních paliv a plastů, změnu stravovacích návyků, kterými je nadměrná konzumace masa a ryb, přijetí střídmého životního stylu a výsadba stromů. Dále se navrhuje vytvoření Amazonské kanceláře v rámci Dikasteria pro pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.
Tuto kapitolu najdete zde.
(Zdroj: Vatican News)
Tisk
