Kritické stanovisko Rady Iustitia et Pax k připravované metodice rozdělování prostředků Evropského sociálního fondu.

Vláda ČR má v úmyslu v období 2021–2027 snížit podíl financí čerpaných prostřednictvím Evropského sociálního fondu ve prospěch investičních aktivit infrastrukturního Fondu soudržnosti, což by značně poškodilo činnost Charity Česká republika, Diakonie a veškerých dalších poskytovatelů sociálně zdravotních služeb. Přinášíme stanovisko Rady Iustitia et Pax k této problematice.

^{Ilustrační foto: Arcidiecézní charita Olomouc}

Česká vláda při jednání o nastavování alokací a pravidel čerpání evropských prostředků odmítá slyšet ty, kteří pomáhají sociálně a zdravotně znevýhodněným

Navzdory opakovanému doporučení Evropské komise, věcným připomínkám monitorovacích výborů a představitelů několika desítek nevládních neziskových organizací a dalších subjektů, které působí v oblasti sociálních a dalších služeb, vláda hodlá v programovém období 2021–2027 snížit podíl financí čerpaných prostřednictvím Evropského sociálního fondu (ESF+) ve prospěch investičních aktivit infrastrukturního Fondu soudržnosti (FS). A podobný trend vidíme i v přípravě rozložení čerpání Fondu národní obnovy, o jehož vhodnějšíalokaci se nyní, na poslední chvíli, znovu jedná.

Evropská komise považuje investice do lidí a do sociální soudržnosti za klíčovou strategii dlouhodobého rozvoje evropských regionů. K oprávněným žadatelům, splňujícím oba body patří i nestátní neziskové organizace, které působí v sociální oblasti, jejich význam pro naši zemi je nezpochybnitelný. Vykonávají činnosti, na které stát, vzhledem k reálným potřebám, sám nestačí a vykonávají je levněji a pružněji než stát. Toto lze vyčíst z dostupných statistik, kde se však nedozvíme, že tyto organizace jako je například Charita Česká republika nebo Diakonie přispívají k zdravě soutěživému prostředí, které vede k průběžnému zlepšování kvality sociálních služeb jako takových.

Argumentem českých vládních vyjednavačů bývá skutečnost, že v Česku je míra nezaměstnanosti nižší než jiných evropských zemích, a proto není třeba tolik investovat do podpory zaměstnanosti. Naopak prý potřebujeme nutně investovat do dálniční a železniční sítě či digitalizace. To je pravda jen z části. Druhou částí pravdy je, Evropské fondy poskytují projektové peníze. Má jít tedy o prostředky na vyšlapání nové cesty v neprozkoumaném terénu, evropské fondy nejsou od toho, aby pokrývaly standardní položky, které by měly být běžnou součástí státního rozpočtu.Sanování státního rozpočtu v běžných záležitostech může naopak vést k pokřivení trhu a nepodloženému růstu cen v daném sektoru.

Sociální sféra je ovšem jiným případem: jde o oblast dlouhodobě podfinancovanou, bez jasně nastavených dlouhodobých pravidel financování, ať už jde o podporu fungování sociálních služeb, programů na zajištění dostupného bydlení, programů na podporu zaměstnanosti či podpůrné služby pro seniory a rodiny s dětmi. „Prostředky evropského sociálního fondu představují jeden z pilířů financování sociálních služeb, zejména služeb sociální prevence. Snížení jejich dostupnosti bude Českou republiku ve střednědobém výhledu stát více, než si myslíme,“ podtrhuje Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Původní doporučení Evropské komise navrhovalo alokovat do nového operačního programu Zaměstnanost + 1,6 miliardy EUR. Česká vláda však tento příspěvek hodlá zkrátit na 1,4 miliardy EUR. Dále vláda sice ustoupila z původně plánovaného zpětného proplácení dotace, trvá však nadále na spolufinancování příjemci. Pokud navrhovaná pravidla vejdou v platnost, bude zrušena výjimka, umožňující nulovou finanční spoluúčast u projektů podpořených z evropských fondů v oblasti sociálních a dalších podpůrných služeb. Pětiprocentní spoluúčast však může být pro řadu nevládních neziskových organizací, ale i příspěvkových organizací nepřekonatelnou hranicí. (Nehledě na to, že při realizaci každého projektu vznikají i náklady, na které se v rozpočtu nepamatovalo a které tak stejně řešitel musí uhradit ze svého.) „Neziskové organizace ovšem z podstaty nemohou generovat zisk a jejich projekty musí často dofinancovávat veřejná správa v rámci vyrovnávacích plateb. Nedá se tedy očekávat, že by byly schopny do evropských projektů investovat své finanční prostředky v rámci zvýšené či nově zavedené povinné spoluúčasti,“ potvrdil Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika.

Ač v oblasti školství, zejména veřejného vysokého školství, vláda ustoupila z obou požadavků, a neplánuje ani povinné předfinancování ani vyšší spoluúčast, v oblasti sociální na spolufinancování však nadále trvá. V sociální oblasti, kde nezisková sféra poskytuje kvalitní služby, které navíc stát dnes už jinak zajistit nedokáže, je to neuvěřitelně krátkozraký přístup.  

Poskytovatelé sociálních a dalších společensky prospěšných služeb se proti postupu české vlády ohrazují už od října loňského roku, kdy se informace o krácení financování projektů z nového programu poprvé dostaly na veřejnost. Bohužel na rozdíl od rezortu školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo práce a sociálních věcí záležitost považuje za politické rozhodnutí, o němž se nechce se zástupci neziskového sektoru vůbec bavit. Proč? Proč je v sociální oblasti minimalizace spolufinancování tabu? Vždyť státu stále zůstává pravomoc nastavit výběrová kritéria pro projektové žádosti tak, aby projekty naplňovaly potřeby státu v této oblasti.

Krácení financí pro veřejně prospěšné sociální služby a komplikovanější přístup k podpoře se přitom nedotkne jen nejzranitelnějších skupin. V brzké době budou ztrátou zaměstnání, živnosti či možnosti podnikat ohrožení mnozí obyvatelé České republiky, a to nejen ti, kteří jsou sociálním vyloučením ohrožení už dnes. Rok trvající krize vyvolaná koronavirovou pandemií už dnes postihuje mnoho domácnostía zejména žen samoživitelek. 

A co hůř zjevné přezírání celospolečenského významu sociálních služeb ze strany některých členů vlády jen podrývá chuť a odvahu mnoha dnes už tisíců lidí věnovat se sociální práci. Tato práce nebude nikdy tak honorována, nikdy nebude tak prestižní jako jiné obory lidské činnosti, a přece je pro zdravé fungování naší země zásadně důležitá. Navíc s ohledem na trendy demografického vývoje se její význam pro celou společnost bude zvyšovat.

Sociální práce je pramenem sociální soudržnosti, bez níž se společnost nebezpečně rozkládá. „Když s odvoláním na právo dáváme chudým to nezbytné k životu, neposkytujeme jim své věci ani nikoho třetího, nýbrž vracíme jim to, co je jejich,“ prohlašuje provokativně papež František a vybízí, abychom se nechali inspirovat milosrdným Samaritánem: „Připusťme si, že jsme uvykli uhýbat očima stranou, ignorovat situaci až do chvíle, kdy nás přímo zasáhne. Nepodmíněné úsilí znamená přijmout na sebe bolest druhého a nesklouznout do kultury lhostejnosti.“ 

Václav Malý, biskup
předseda Rady Iustitia et Pax ČBK