Cyril a Metoděj, apoštolové jednoty v různosti

Na samém počátku našich dějin stojí dvě výjimečné světecké postavy, výrazně překračující rámec místa i času. Jsou jimi bratři Konstantin-Cyril a Metoděj, světci, hlasatelé evangelia, vynikající vzdělanci, o nichž sv. Pavel VI. napsal: „Tím, že kázali evangelium, přivedli slovanské národy do lůna katolické církve, a tím, že sestavili abecedu a vytvořili pro slovanskou řeč jistá pravidla, otevřeli před nimi bránu ke kultuře a civilizaci.“

Když roku 862 dorazilo do Byzantské říše velkomoravské poselstvo se žádostí o misionáře (a pokud možno i biskupa), měli již Konstantin a Metoděj za sebou několik diplomaticko-evangelizačních misí; z jedné z nich – do krymského Chazarského chanátu – přivezli ostatky sv. Klementa Římského. Ty s nimi putovaly i na Velkou Moravu a později do Říma.

Konstantin, vynikající vzdělanec a lingvista, vytvořil pro dosud neliterární praslovanštinu svébytnou abecedu, tzv. glagolici (hlaholici). Využil přitom znalostí makedonského dialektu z okolí rodné Soluně. Toto písmo svědčí o naprosto dokonalé analýze fonetické stránky jazyka, kterému se v jeho psané podobě říká staroslověnština.
Pro potřeby působení na Velké Moravě přeložili bratři do staroslověnštiny nejen knihy Písma, ale i liturgické knihy pro slavení mše a modlitbu hodin. Na Moravě se tehdy začíná slavit ve staroslověnštině tzv. Liturgie sv. Petra – specifická podoba ritu s římským jádrem v byzantském rámci. K překladu Písma složil Konstantin básnický „Předzpěv“ neboli Proglas – ⰒⰓⰑⰃⰎⰀⰔⰟ, v němž připomíná, že „nahé jsou všechny národy bez knih“.

Adaptací byzantské Eklogy spolu se západními právními principy vznikl i první zákoník – Zakon sudnyj ljudem. Jeho specifickým rysem je zmírnění tělesných (často mrzačících) trestů a jejich náhrada pokáním, často mnohaletým.

Konstantin a Metoděj však stále nebyli biskupy, proto se na přelomu let 866/867 vydali do Akvilejského patriarchátu s cílem zajistit zde jáhenská a kněžská svěcení pro své žáky. Konstantin v nedalekých Benátkách brilantní argumentací obhájil liturgické užívání staroslověnštiny. Zde jej také zastihl papežský list zvoucí do Říma k vysvětlení, co se vlastně na Velké Moravě děje.

Konstantinovi s Metodějem otevřely brány Říma ostatky sv. Klementa, díky nimž se bratřím i jejich doprovodu dostalo nadšeného uvítání. Papež slavnostně schválil staroslověnskou liturgii i překlady Písma – stalo se to roku 868 v bazilice Panny Marie Sněžné.

Vyčerpaný a nemocný Konstantin se rozhodl zanechat veřejného působení a vstoupil v Římě do kláštera, kde přijal řeholní jméno Cyril, pod nímž je znám dnes. Záhy zde však zemřel, a to 14. února 869, ve věku pouhých 42 let. Datum jeho smrti je ve světových kalendářích svátečním dnem obou bratří.

Metoděj byl jmenován papežským legátem pro slovanské země a vysvěcen na biskupa s titulem „arcibiskup moravsko-panonský“ s formální návazností na uprázdněné arcibiskupství v Sirmiu (dnes Sremska Mitrovica). Jeho pravomoci potvrzovala papežská bula Gloria in excelsis Deo.

Při návratu na Velkou Moravu však byl Metoděj zajat Franky a vězněn, dokud jej nevysvobodil zásah papežského legáta, který stihl jeho věznitele přísnými tresty. Až poté se mohl vrátit na Moravu, kde se ujal své místní církve. Metodějovu autoritu uznávali duchovní byzantští, franští i italští, o domácích nemluvě. Jeho postavení potvrdila roku 880 bula Industriae tuae. Během svého pontifikátu pokřtil i českého knížete Bořivoje a jeho manželku sv. Ludmilu, snad v letech 882–883.

Když Metoděj 6. dubna 885 zemřel, oplakávali jej bez rozdílu všichni jeho diecézané, smuteční obřady se konaly latinsky, řecky i staroslověnsky. Pohřben byl ve svém katedrálním chrámu „na pravé straně u oltáře Bohorodičky“, přesná lokace je však dosud předmětem sporu, stejně jako identifikace velkomoravského Veligradu.

Metodějův hrob je tedy dosud neznámý; ostatky sv. Cyrila se nacházejí v římské bazilice sv. Klementa. Jejich odkaz je ovšem odnepaměti spojován s Velehradem a jejich dílo přetrvalo věky. Dodnes jsou příkladem katolicity církve – jednoty v různosti a různosti v jednotě, přemosťování navzdory polarizaci, věrnosti Apoštolskému stolci, rodné zemi i svěřenému poslání. Sv. Jan Pavel II. vyhlásil 31. prosince 1980 apoštolským listem Egregiae virtutis svaté Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy.