Den vzpomínky na Šoa

27. leden je Dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Od roku 2004 patří mezi tzv. významné dny České republiky (viz zákon č. 101/2004 Sb.). Tento den je výročním dnem osvobození koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau roku 1945.

Mezinárodní den památky obětí holocaustu byl vyhlášen na 42. plenárním zasedání VS OSN 1. 11. 2005. Tento den je mementem utrpení přibližně šesti milionů Židů, 220 000 Romů a Sintů, 15 000 homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí během 2. světové války.

Samotný pojem holocaust pochází z řečtiny; řecké holokauston původně znamenalo zápalnou oběť – odtud český novotvar celopal. Je tedy otázkou, zdali by nebylo vhodnější užívat hebrejský výraz Šoa, jejž důsledně užívali papežové Benedikt i František.

V závěru své generální audience dne 28. ledna 2009 Benedikt XVI. zdůraznil: „V těchto dnech, kdy si připomínáme Šoa, se mi vracejí vzpomínky a obrazy z mých opakovaných návštěv Auschwitze, jednoho z lágrů, kde se odehrálo kruté vraždění milionů Židů, nevinných obětí slepé rasové a náboženské nenávisti. Chci znovu upřímně vyjádřit svou plnou a neoddiskutovatelnou solidaritu s našimi bratřími, adresáty První smlouvy, a přání, aby vzpomínka na Šoa vedla lidstvo k reflexi nad nedozírnými možnostmi zla, které se pokouší dobýt lidská srdce. Šoa ať je pro všechny výstrahou před zapomněním, před popíráním či před redukcionismem, protože násilí vůči jediné lidské bytosti je násilím páchaným na všech. Žádný člověk není ostrov, napsal jeden známý básník. Šoa ať je poučením pro staré i mladé generace, že pouze náročná cesta naslouchání a dialogu, lásky a odpuštění vede národy, kultury a náboženství světa k vytouženému cíli: bratrství a pokoje v pravdě. Nikdy více nesmí násilí ponížit důstojnost člověka!“

A papež František v posledním roce svého pontifikátu napsal v Den památky obětí Šoa na síť X: „Potvrďme dnes znovu důrazně, že semenům antisemitismu již nikdy nesmí být dovoleno zapustit kořeny v lidských srdcích. Na památku utrpení a slz obětí Šoa opakujeme: Nikdy více!“ a vyzval: „Hrůza vyhlazení milionů Židů nesmí být zapomenuta ani popřena. Vzpomeňme také na mnoho křesťanů, včetně četných mučedníků. Pracujme všichni společně na vymýcení moru antisemitismu spolu se všemi formami náboženského pronásledování.“

Papežové tak navazují na učení II. vatikánského koncilu: „Církev Kristova totiž uznává, že počátky její víry a jejího vyvolení sahají podle Božího tajemství spásy až k patriarchům, Mojžíšovi a prorokům. Vyznává, že všichni, kdo věří v Krista, jsou Abrahámovými dětmi podle víry, že jsou zahrnuti v povolání tohoto patriarchy a že odchod vyvoleného národa ze země otroctví je tajemným předobrazem spásy církve. Proto církev nemůže zapomenout, že obdržela zjevení Starého zákona prostřednictvím národa, s kterým Bůh ve svém nevýslovném milosrdenství uzavřel starou smlouvu. Ví, že bere sílu z kořene ušlechtilé olivy, na kterou jsou naroubovány ratolesti plané olivy, pohani. Církev totiž věří, že Kristus, náš pokoj, usmířil svým křížem Židy a pohany a v sobě spojil dvojí v jedno. (…) Církev, která zavrhuje veškeré pronásledování, ať jde o kohokoli, protože má na paměti společné dědictví se Židy a je vedena nikoli politickými pohnutkami, nýbrž náboženskou evangelijní láskou, želí nenávisti, pronásledování a projevů antisemitismu, jimiž se kdykoli a kdokoli obrátil proti Židům.“ (NAe 4)

V současné době žije v různých částech světa přibližně 196 600 těch, kterým se podařilo Šoa přežít; loňského roku jich bylo ještě 220 000. Přeživší najdeme ve více než 90 zemích, polovinu z nich v Izraeli, 18 % v Severní Americe, 17 % v západní Evropě. 30 % z nich je starších 90 let, téměř všichni byli narozeni po roce 1928 – zažili tedy Šoa jako děti.

Oproti tomu stojí 6 milionů obětí, z nichž se dosud podařilo identifikovat 5 milionů. Za každou „položkou“ v tomto výčtu je třeba vidět konkrétního člověka – žil svůj život, měl svoje radosti i svá trápení, někde se narodil, někde vyrůstal, někde miloval a byl milován, někde se těšil, co přinese budoucnost – než prostě z běžného života zmizel skoro beze stop.

Je nezbytné si připomínat tuto strašlivou kapitolu v dějinách lidstva, a to zvláště dnes, kdy se antisemitismus a tendence k popírání lidské důstojnosti určitých skupin lidí zdají být na vzestupu; vzpomeňme jen masakr v australském Sydney při oslavě Chanuky v místní chasidské komunitě, nedávné vandalské řádění na židovském hřbitově v Barceloně, ale i tendence v některých zemích upravit cestu dosud trestnému popírání Šoa. Právem na tyto tendence upozornili představitelé ERC a ČBK ve svém nedávném prohlášení.

Je velmi vhodné, že se konají vzpomínkové akce jako kladení Kamenů zmizelých (tzv. Stolpersteine) či veřejné předčítání jmen obětí na Jom ha-Šoa (letos 14. dubna), památka obětí transportů z Plzně či archeologický průzkum n místě Velké brněnské synagogy – a v neposlední řadě každoroční setkání při příležitosti tohoto významného dne v Senátu Parlamentu ČR. Jen tak se budeme moci vyhnout opakování toho, co popisuje německý luterský pastor Martin Niemöller:

Nejdřív přišli pro socialisty, a já jsem neřekl nic – protože jsem nebyl socialista.
Pak přišli pro odboráře, a já jsem neřekl nic – protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro Židy, a já jsem neřekl nic – protože jsem nebyl Žid.
A pak přišli pro mě – a nebylo nikoho, kdo by se mě zastal jediným slovem.

zdroje: mzv.gov.cz, ushmm.org