Děti se ptají arcibiskupa: Co měl rád ve škole a z čeho měl strach?

Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl vyrůstal ve Strašnicích. Děti z místní farnosti proto využily příležitosti a položily mu otázky o dětství, škole, víře i životě. Na Den dětí přinášíme jejich rozhovor.

Měl jste nějakého zvířecího domácího mazlíčka?

Měl jsem rybičky a všechny vždycky zahynuly, protože jsem se o ně nestaral. A proto z úcty ke zvířatům si žádné nepořizuji.

Jaké je Vaše oblíbené jídlo?

Jakákoliv čína.

Dostával jste ve škole poznámky? Jestli ano, tak za co?

Dostával jsem většinou za špatné chování. Krásná poznámka, kterou si dodnes pamatuji a myslím, že ještě mám tu žákovskou knížku schovanou, byla „neúměrná frekvence“.

Který předmět jste měl ve škole rád, a který naopak ne?

Dějepis a hudebku. A strach jsem měl z matematiky a tělocviku.

Jaké knížky jste jako kluk nejradši četl?

Verneovky, mayovky a asi Káju Maříka.

Sportujete? Jaký sport Vás nejvíc baví?

Opravdu rád chodím do přírody. A čím jsem starší, tím víc vnímám, že je opravdu potřeba se pohybovat. A že vlastně to působí jednak to, že se udržuji v nějaké kondici, a potom taky, že vlastně ty myšlenky, které mě třeba zatěžují, se tak prostě vypotí.

Hrajete na varhany. Co Vám dalo největší práci se naučit?

Sehrát levou ruku s nohama. Protože na klavír se hraje prostě tak, že nohama kopírujete tu basovou linku levé ruky. Ale vlastně frajeřina té varhanní hry je, že ta levá ruka hraje něco jiného než ty nohy.

Jakou radu byste nám dal do života?

Nic není tak horké, jak to vypadá. A to, co člověka trápí, nemusí řešit jen s lidmi, ale především s Pánem Bohem.

Na co si máme dávat pozor?

Na to, abychom si nemysleli, že jsme střed světa.

Který svatý je Vaším vzorem? A proč?

Svatý Vojtěch, protože to byl můj předchůdce na pražském arcibiskupském stolci. A protože to byl odvážný člověk.