Konec formačního roku a s ním nejedno loučení

Formační rok v olomouckém semináři se pomalu nachýlil ke konci. Prázdniny volají a pro mnohé přichází čas změn a nových životních výzev. I v semináři tak nastal čas loučení – a letos o něco intenzivněji než jindy. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Je dobrým zvykem se před letním rozjezdem ještě jednou setkat a prožít společně večer. Začali jsme modlitbou nešpor v naší kapli, kde jsme si připomněli její posvěcení, které proběhlo už před 23 lety. Poté jsme se přesunuli do salónku k jednomu malému překvapení. Letos jsme se totiž loučili i s otcem rektorem, a tak kluci připravili promítání fotek, při kterém jsme mohli společně zavzpomínat na prožité chvíle. Následovalo grilování a během něj zazněla slova díků jak otci rektorovi Vítovi, který odchází do farní pastorace, tak i otci spirituálovi Antonínovi, jenž bude nyní působit už jen na kolejích.

Loučení čekalo i mě. Po pěti letech jsem uzavřel důležitou etapu svého života – formaci v kněžském semináři. Byl to opravdu intenzivní čas. Přicházely i náročné chvíle, ale nechyběly i různé radosti a nové zkušenosti. Potkal a poznal jsem mnoho nových lidí, kteří přispěli k mému růstu. Rád pak vzpomínám i na svůj roční pobyt v Římě. Jáhenské svěcení jsem přijal už minulý rok a tento můj poslední ročník jsem zde sloužil jako seminární jáhen. Teď už jen s napětím očekávám, kam budu poslán dál.

Daniel Vychodil, seminární jáhen,