Diecézní pouť v Opavě: „Víra roste v dialogu s Bohem“

Modlitba za obnovu rodin a duchovní povolání propojila několik stovek poutníků, kteří připutovali v sobotu 4. října do konkatedrály Panny Marie v Opavě. Někteří pěšky.

Fotogalerie

23

Autobusovou variantu cesty do Opavy zvolila například farnost Vřesina u Hlučína. „Přijely jsme poznat něco nového, načerpat sílu a vnitřní klid,“ shrnuje paní Anežka. „A pomodlit se za ty naše, co zůstali doma,“ dodává s úsměvem paní Helena. Další autobusy přijely do Opavy z Místku a Nového Jičína. Pro jičínské byla cesta mimořádná tím, že někteří poutníci ušli kus cesty pěšky. „Byli jsme rozdělení na tři větve. Část jela autobusem celou cestu, někteří putovali z Nového Jičína do Kunína a třetí část došla pěšky až do Fulneku,“ shrnuje jáhen Antonín Glogar. Jednalo se o pouť smíření a odpuštění, při které chtěli farníci vyznat viny, křivdy i zátěže minulých časů na místech farnosti i celého kraje. „Ve Fulneku jsme se pomodlili v Jubilejním kostele u krátké adorace, jsem nadšený,“ sdílel se po dni s odprošujícími modlitbami novojičínský stálý jáhen.

„Po svých“ připutovali do Opavy také farníci z Hradce nad Moravicí a malou výpravu vedly také řeholnice z různých kongregací působících v diecézi. Vycházely už v sedm ráno ze Cvilína. „Bylo nás dvanáct a měly jsme ještě sestru řidičku s doprovodným vozidlem,“ usmívá se jablunkovská alžbětinka Magdaléna Macurová. Kromě sester z jejího kláštera putovaly pěšky ze Cvilína také sestry Služebnice Neposkvrněného Početí Panny Marie, jedna františkánka a dvě další poutnice. „Na úvod nám otec minorita Sebastian Gruca na Cvilíně požehnal. Modlily jsme se pak dva růžence – sedmibolestný a sedmiradostný. Vnímaly jsme, že naše cesta souvisí s rokem naděje – od kostela Panny Marie Sedmibolestné jsme putovaly směrem k její radosti z nanebevzetí,“ vypráví sestra Magdaléna, kterou těší, že bylo po cestě mnoho času také na sdílení a hlubší seznamování napříč komunitami. Počasí navíc pěší pouti přálo. „Ušly jsme 26 kilometrů. Cesta byla krásná, později také trochu náročná, ale to k putování patří,“ doplňuje další jablunkovská řeholnice – sestra Tereza.

V cíli se všechny skupiny i jednotlivci setkali při modlitbě chval se stěbořickou skupinou Flamen a následné katechezi P. Vítězslava Řehulky. Zatímco hovořil, mohly děti kolem konkatedrály poznávat svaté. Svatý František z Assisi měl připravené živé stádo oveček a na děti čekali také sv. Jan Nepomucký, sv. Martin nebo sv. Hedvika. Děti také mohly jako symbol naděje zasadit do květináče vybrané semínko – řeřichu nebo dokonce malou jabloň.
Dej nám více víry

Při společné mši svaté pak několik stovek poutníků vyslechlo evangelium s prosbou apoštolů směřovanou ke Kristu: „Dej nám více víry.“ Biskup Martin na tuto větu reagoval v promluvě:

„Víra je Boží dar, který nás uschopňuje k tomu, abychom Bohu naslouchali a odpovídali. A právě v tom naslouchání a odpovídání – v dialogu s Bohem – může naše víra růst. I my můžeme a máme prosit: Pane dej nám více víry a Bůh nás jistě nenechá bez pomoci tak jako apoštoly,“ podotkl biskup s tím, že se nám naše víra bude vždy zdát malá. „Mohu vás ujistit, že to tak je naprosto v pořádku. Naše víra nebude z našeho pohledu nikdy dostatečně pevná a silná. A kdybychom snad měli ten pocit, byla by to pýcha. To, že je naše víra slabá, nás ovšem nezbavuje zodpovědnosti za její růst,“ poznamenal biskup a promluvu ukončil povzbuzením, že i malé kroky na cestě modlitby mohou vést k obrácení k Bohu a změně v životě.

V příštím roce by se již podzimní diecézní pouť měla vrátit do frýdecké mariánské baziliky. Dokončení její opravy je v plánu na jaro.