Dikasterium pro nauku víry: Domnělá zjevení v Dozulé nejsou nadpřirozená

Dopis prefekta Dikasteria pro nauky víry, kardinála Fernándeze, definitivně potvrzuje záporné stanovisko, které již dříve navrhl biskup diecéze Bayeux-Lisieux, k jevu spojenému s údajným viděním Madeleine Aumontové ze 70. let. Týkalo se záměru vztyčit obrovský zářící kříž, který měl zaručovat odpuštění hříchů a spásu těm, kdo by se k němu přiblížili.

„Fenomén údajných zjevení, k nimž mělo dojít v Dozulé“, spojený s výstavbou monumentálního kříže, jenž měl přinášet odpuštění hříchů a spásu těm, kdo by se k němu přiblížili, „je nutno s konečnou platností považovat za fenomén, který nemá nadpřirozenou povahu.“ Toto stanovisko oznámilo Dikasterium pro nauku víry v dopise podepsaném prefektem, kardinálem Victorem Manuelem Fernándezem, který zároveň opravňuje biskupa Bayeux-Lisieux, Jacquese Haberta, aby vydal příslušný dekret. Rozhodnutí schválil papež Lex IV. dne 3. listopadu.

Ve francouzském městečku Dozulé se měl v letech 1972–1978 Ježíš údajně devětačtyřicetkrát zjevit ženě v domácnosti Madeleine Aumontové a požádat ji o vybudování takzvaného „Slavného kříže Dozulé“, který však nikdy nevznikl. Měl být celý osvětlený, dosahovat výšky 738 metrů s rameny dlouhými 123 metrů, aby byl zdaleka viditelným znamením univerzálního vykoupení. V následujících desetiletích byly v mnoha zemích světa vztyčeny tzv. „Kříže lásky“ – zmenšené modely tohoto „Slavného kříže“ v měřítku 1 : 100.

Již v dubnu 1983 tehdejší diecézní biskup Jean-Marie-Clément Badré prohlásil, že „v žádném případě nemůže být stavba monumentálního kříže v Dozulé (…) pravým znamením projevu Božího Ducha“. A 8. prosince 1985 tentýž biskup dodal: „Pokud jde o to, co se v Dozulé děje – činnost, neklid, sbírky peněz od lidí, kteří jednají na vlastní pěst, bez pověření a bez respektu k autoritě biskupa, (…) fanatická propaganda ve prospěch ‚poselství‘, (…) odsuzování těch, kteří s ním nesouhlasí –, to vše mě vede k přesvědčení, že navzdory tomuto rozruchu nevidím znamení, která by mě opravňovala prohlásit tato ‚zjevení‘ za pravá.“
Současný biskup Habert na základě nových norem pro rozlišování údajných nadpřirozených jevů navrhl Dikasteriu „prohlášení o nenadpřirozenosti“.

„Dikasterium Vás tímto opravňuje, abyste definitivně prohlásil, že fenomén domnělých zjevení v Dozulé je uznán za nenadpřirozený, tedy že nemá pravý Božský původ,“ uvádí se v listu kardinála Fernándeze.

Mezi problematické prvky poselství patří především srovnávání „kříže požadovaného v Dozulé s křížem v Jeruzalémě“, což „může vést k záměně znamení s tajemstvím a vyvolávat dojem, že lze fyzicky ‚zopakovat‘ nebo ‚obnovit‘ to, co Kristus již jednou provždy vykonal“.
Dikasterium dále upozorňuje, že „některé formulace obsažené v údajných poselstvích z Dozulé naléhají na stavbu ‚Slavného kříže‘ jako nového znamení, nezbytného pro spásu světa, nebo privilegovaného prostředku k dosažení odpuštění a všeobecného pokoje. Někdy se hovoří o ‚rozmnožování znamení‘, jako by takové šíření bylo posláním uloženým samotným Kristem.“

Dikasterium pro nauku víry připomíná, že „Kříž nepotřebuje k rozpoznání 738 metrů oceli či betonu: je vyvýšen pokaždé, když se srdce pod vlivem milosti otevře odpuštění, když se duše obrátí, když naděje znovu ožívá tam, kde se zdála nemožná, a také když se věřící, líbaje malý kříž, svěřuje Kristu.“ Rovněž zdůrazňuje, že „žádné soukromé zjevení nesmí být považováno za univerzální povinnost či znamení, které by se mělo vnucovat svědomí věřících, i kdyby s ním byly spojeny duchovní plody. Církev podporuje projevy víry vedoucí k obrácení a k lásce, ale varuje před jakoukoli ‚sakralizací znamení‘, která by vedla k tomu, že se hmotný předmět stává zárukou spásy.“

V poselstvích z Dozulé se tvrdí, že „všichni, kdo přijdou činit pokání k nohám Slavného kříže, budou zachráněni“, že „Slavný kříž odpustí každý hřích“ a že „všichni, kdo k němu s vírou přijdou, budou spaseni v tomto životě i na věčnosti“. Podle Dikasteria jsou tato tvrzení „v rozporu s katolickou naukou o spáse, milosti a svátostech“.

Dopis dále připomíná i poselství, která se ukázala jako mylná, například tvrzení, že Ježíš žádal postavit „Slavný kříž a svatyni“ do konce Svatého roku 1975, „protože to bude poslední Svatý rok“. To se však nenaplnilo, neboť od té doby byly slaveny další dva řádné (2000 a 2025) a dva mimořádné (1983 a 2016) Svaté roky. Zmíněny jsou také apokalyptické výroky, například: „Nevztyčí-li člověk kříž, nechám ho zjevit, ale už nebude času.“

„Kříž jako znamení zbožnosti,“ uzavírá Dikasterium pro nauku víry svou úvahu o duchovní hodnotě kříže, „není nikdy pouhou vnější formou. Když křesťan uctívá kříž, neklaní se dřevu ani kovu, ani si nemyslí, že hmotný kříž může nahradit spásné dílo uskutečněné Kristovou Paschou, ale klaní se Tomu, který na něm vydal svůj život.“