Druhý vatikánský koncil otevřel katolickou církev světu

Druhý vatikánský koncil, který byl zahájen před 60 lety, 11. října 1962, se stal přelomovým okamžikem v moderních dějinách katolické církve. Podle odborníků znamenal nejvýraznější církevní reformu od konstantinovského obratu, kterým začal proces přerodu křesťanství ve státní náboženství, a reformace. Církev se na koncilu, který skončil v roce 1965, rozhodla otevřít modernímu světu a vnitřně se reformovat. A na toto úsilí navazuje nyní i současný papež František.

K nejzásadnějším rozhodnutím koncilu patřil dialog s vyznavači ortodoxního nebo protestantského pojetí křesťanství nebo dokonce s nekřesťanskými církvemi, především se Židy a muslimy. Církev se také rozhodla mimo jiné nahradit latinu národními jazyky při bohoslužbě a obrátila svou pozornost k nevěřícím. K dalším významným rozhodnutím koncilu patřilo schválení udělování jáhenského svěcení ženatým mužům, koncil podtrhl roli laiků a mezi nejvýraznější teologická vyjádření patří potvrzení svátosti biskupského svěcení.

Cesta ke změnám však byla nad očekávání dlouhá a dramatická, papež Jan XXIII. měl mnoho odpůrců. Oproti očekávání se tak koncil protáhl místo jednoho zasedacího jednání na čtyři a skončil až po třech letech a dvou měsících. Mezitím Jan XXIII. v červnu 1963 zemřel a v čele církve ho nahradil Pavel VI. Na koncilu se shromáždilo 2540 biskupů, což je podle dostupných pramenů nejvíce ze všech předchozích ekumenických koncilů.