„Duchovní nálož“ aneb Den naděje v katedrále v Ostravě

Široce otevřená, květinami ozdobená brána do katedrály Božského Spasitele v Ostravě zvala v páteční odpoledne 5. září lidi na Děkanátní den naděje pro děkanáty Ostrava a Místek.

Fotogalerie

14

Stoly s vodou a kávou vedle vstupu do chrámu dávaly tušit, že setkání nebude jenom na hodinku. První, kdo možnost občerstvit se využil, byli pěší poutníci. Doputovaly tři skupinky. Z Ostravy-Zábřehu přišla sice malá, ale radostná skupinka vedená P. Václavem Rylkem. Než se stačili napít, přicházela další – z Ostravy-Třebovic. „Šlo se krásně,“ hlásili hned v úvodu. „Bylo to výborné, počasí nám přálo, byla to požehnaná cesta s modlitbou růžence. Pan farář P. Karel Rechtenberg nás vedl, takže krásné,“ přiblížili putování manželé Vlkovičovi. Během třinácti kilometrů, které je přivedly před katedrálu, se pomodlili 20 desátků růžence. Mezitím se z autobusu vyhrnuli poutníci z Kozlovic v čele s P. Lukášem Bakajsou. Katedrála se začala zaplňovat, přicházely jednotlivci, rodiny a atmosféru u venkovního občerstvení rozvířila další skupina poutníků z Ostravy-Mariánských Hor. „Tady mladý muž nás dal dohromady, a tak jsme vyšli. Šlo nás sedm, ostatní přijedou tramvají,“ směje se Markéta Korpasová st. a ukazuje na jednoho ze spolupoutníků.

Když přistavil před katedrálou autobus s nápisem FK Teplice, u kávy to zašumělo a už je vítala katedrální farnice Radka Moricová: „Mysleli jsme si, že přijeli fotbalový fanoušci s šálami. Odkud jste?“ „Z Brušperku! Když autobus přijel, také jsme si mysleli, že se spletl a říkali jsme mu, že nejdeme na fotbal, ale na farní zájezd do Ostravy,“ přidali se k uvolněné atmosféře farníci z Brušperku. Když téměř po čtyřech hodinách odcházeli, dvě dámy důchodového věku se shodly, že Děkanátní den byl super. Paní Jiřinka se pozastavila nad velikostí a krásou katedrály: „Měli jsme předplatné do divadla, tak jsme katedrálu vždycky viděli jen zvenku. Dneska mě ten chrám ohromil. Být v něm a na mši, to jsem ještě nezažila.“ Paní Anežka se přidala s tím, že to bylo velice příjemné setkání.

„Měli jsme předplatné do divadla, tak jsme katedrálu vždycky viděli jen zvenku. Dneska mě ten chrám ohromil. Být v něm a na mši, to jsem ještě nezažila.“

Třetím autobusem přijeli poutníci z Místku: „Byla to duchovní nálož,“ zahlásila Marie Štenclová z Místku před nástupem na cestu domů. Den naděje navštívili také mladí lidé a rodiny. „Mě se velice líbila myšlenka o záchytných bodech, že máme v našem životě body, u kterých se můžeme zastavit, když je nám úzko a jsme ztraceni. Máme Boha, který nám ukazuje cestu,“ uvedla při odchodu z katedrály mladá maminka Hana z Frýdku-Místku s miminkem v náručí.

Den naděje děkanátů Místek a Ostrava následoval strukturu známou z jarních setkání v jiných děkanátech. Začínalo se adorací, následovala katecheze a po modlitbě růžence slavili poutníci bohoslužbu s biskupem Martinem. Ten promluvu zahájil prázdninovou vzpomínkou na své toulky po českých horách. Na turistických rozcestnících si všiml „bodů záchrany“, které usnadňují Horské službě a dalším záchranným složkám orientaci v terénu při hledání turistů, kteří se dostali do problémů.

„Apoštol Pavel nám v prvním čtení velmi precizně popisuje ten nejstarší a nejdůležitější BOD ZÁCHRANY. Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha dříve zrozený, než celé tvorstvo v něm bylo stvořeno všechno a všechno v něm trvá. V něm bylo všechno nejen stvořeno, ale také zachráněno, a tak jestli Bůh v dějinách spásy zachraňoval, zachraňoval skrze Krista,“ obrátil biskup pozornost na Kristův kříž – nejdůležitější bod záchrany. Připomněl, že právě s očima upřenými na kříž vstupovalo diecézní společenství do katedrály při zahájení Jubilejního roku – loni 29. prosince.

„Možná se i my sami někdy podobáme turistům, kteří si bodů záchrany na rozcestnících nevšímají, protože je nepotřebují. Bylo by ale pošetilé si nevšímat toho hlavního bodu záchrany, který máme v Kristově kříži. Protože Kristus je dříve než všechno (ostatní) a všechno trvá v něm,“ uzavřel biskup promluvu.

Po mši svaté následovala diskuze, ve které biskup odpovídal na otázky poutníků – mj. o vizi pro diecézi, která by podle biskupa měla být složena z živých míst víry. Odpovídal také na otázky o klerikalismu, zapojení žen v církvi, ale došlo také na oblíbená jídla.

Příští Děkanátní den naděje se uskuteční v pátek 3. října na Cvilíně – především pro děkanáty Krnov a Bruntál. Vítán je ale každý poutník, který chce na Jubilejním místě přistoupit k pramenu naděje, který máme v Kristu.