Dvanáctiletý Samuel Hoffmann z brazilského státu Santa Catarina vlastnoručně vyrábí růžence ze semínek lilie známých jako „slzy Panny Marie“. Ty pak rozdává dětem během návštěv v nemocnicích.
Samuel žije ve městě Brusque na jihu Brazílie a již několik let se zapojuje do evangelizačních návštěv nemocnic. Společně s dalšími dobrovolníky přináší malým pacientům povzbuzení prostřednictvím hudby a osobních setkání. Přál si však, aby dětem po těchto návštěvách zůstalo něco, co by jim připomínalo Boží blízkost a povzbuzovalo je k modlitbě.
Jeho cesta víry začala už v dětství. „Když mi bylo sedm let, každý den jsem s babičkou sledoval katolické pořady,“ vzpomíná Samuel. Zlomový okamžik přišel o několik let později, když ho sestra Terezinha pozvala, aby se připojil k návštěvám dětského oddělení v nemocnici. „Hráli jsme dětem písničky, ale já jsem jim chtěl dát něco, co by jim připomínalo modlitbu,“ vysvětluje.
Inspirace přišla nečekaně. Jeden z jeho strýců přinesl domů semena rostliny, kterým se v Brazílii lidově říká „slzy Panny Marie“. Samuel je zasadil na zahradě a když rostliny vyrostly, začal z jejich tvrdých semen vyrábět růžence. Ty dnes rozdává dětem během návštěv v nemocnici. „Když vstoupíte do dětského pokoje a vidíte, že to, co přinášíte, někomu udělalo radost, udělá to radost i vám,“ říká Samuel.
Semena, z nichž Samuel vyrábí růžence, mají lesklý povrch a připomínají malé perličky. Díky své tvrdosti jsou vhodná k výrobě modlitebních korálků.
Podle Samuelovy maminky Maristely Hoffmannové ovlivnila synova víra celou rodinu. „Byl to vlastně on, kdo nás oslovil a přivedl blíž k církvi,“ říká. Zároveň zdůrazňuje význam osobního svědectví: „Je krásné vidět tolik mladých lidí, kteří se vydávají touto cestou. Lidé potřebují příklady, které je inspirují k tomu, aby udělali něco pro druhé.“ Samuelovu cestu víry sleduje s radostí také jeho babička. „Vidím, jak jeho víra roste, a dělá mi to velkou radost,“ svěřila se.
Z původně jednoduchého nápadu se postupně stalo malé poslání. Prostřednictvím růženců a návštěv v nemocnicích přináší Samuel dětem něco, co nelze najít v lécích ani léčebných postupech – pocit, že na své trápení nejsou samy.
Ve svých dvanácti letech tak pokračuje v tom, co vnímá jako Boží povolání: přinášet naději dětem, které procházejí těžkým obdobím života.
Zdroj: ChurchPOP