Dveře Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě byly vyjmuty kvůli restaurování

Ve čtvrtek 19. února 2026 byly starobylé dřevěné dveře hlavního portálu u Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě sejmuty z pantů a odneseny k restaurování.

Práce probíhají v rámci širší rekonstrukce podlahy baziliky. Vzhledem k patrnému zhoršení stavu více než osm set let starých dveří se církve, které svatyni spravují, společně rozhodly využít přítomnosti odborníků a zahájit jejich obnovu. Restaurování bylo svěřeno italským technikům a je financováno prostředky Italské agentury pro rozvojovou spolupráci. Dočasně byly místo originálních dveří instalovány panely s jejich fotografickou reprodukcí, aby byl zachován vizuální dojem vstupu do chrámu.

Poslední doložený zásah do těchto dveří pochází z roku 1810, kdy probíhala obnova baziliky po požáru pod vedením řecké pravoslavné církve. Samotné dveře však pocházejí z 12. století. Mnozí poutníci si dnes ani neuvědomují, že vedle hlavního vstupu existuje ještě druhý portál, který je zazděný. K zazdění většiny vstupů do křižácké baziliky došlo po dobytí Jeruzaléma v roce 1187 sultánem Saladinem. Ten zároveň nechal zazdít okna rotundy, aby omezil přístup světla do chrámu, a zavedl poplatek za vstup křesťanů do baziliky.

Saladin svěřil klíče od chrámu muslimským rodinám, které měly výběr poplatku na starosti. Tato tradice přetrvala staletí. Dodnes se o otevírání a zavírání dveří starají potomci rodin Nusseibeh a Joudeh – nepřetržitě od roku 1246. Každodenní ceremonie zavírání dveří je mezi poutníky dobře známá. Potomek rodiny Nusseibeh vystupuje po žebříku k hornímu zámku, zatímco člen rodiny Joudeh přináší dlouhý kovový klíč.

V roce 1832 zrušil egyptský vládce Mehmet Ali každodenní vstupní poplatek a umožnil otevírání dveří během dne. (Poplatky se nicméně při určitých příležitostech nadále vybírají, a to třemi hlavními církevními komunitami.)

Historie těchto dveří je spjata nejen se středověkem, ale i s moderními událostmi. V roce 2018 zůstala bazilika několik dní uzavřena na protest proti daňovým opatřením ze strany izraelských úřadů. Poutníci tehdy setrvávali před zavřenými dveřmi, dotýkali se jich a modlili se. Zavřené zůstaly také během pandemie COVID-19, kdy byly dokonce dezinfikovány městskými službami. V jiných případech bývá přístup omezen během velkopátečních a velikonočních obřadů, kdy je umožněn pouze účastníkům liturgie.

Dřevěné dveře baziliky, které pamatují více než osm století dějin, byly ve špatném technickém stavu a restaurátorský zásah byl nevyhnutelný. Po dokončení prací se vrátí na své místo – obnovené, ale se zachováním historických stop času, které jsou němými svědky modliteb, poutí i dramatických událostí dějin.

Zdroj: Zenit