Francie: Blahořečení pěti mučedníků Pařížské komuny

V sobotu 22. dubna dostala Francie pět nových blahoslavených. Stali se jimi P. Henri Planchat z Kongregace misionářů a čtyři kněží z Kongregace Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie. Mučedníci z posledních dní Pařížské komuny v roce 1871 byli blahořečeni v pařížském chrámu Saint-Sulpice.

Noví blahoslavení byli zabiti 26. května 1871 při hromadné popravě 50 rukojmí. Stalo se tak během posledního týdne Pařížské komuny, než bylo povstání v hlavním městě krvavě potlačeno versailleskými vojsky. Poprava byla ve skutečnosti formou kolektivního lynčování jako odplata za ztráty, které komunardi utrpěli. Pařížská komuna měla jednoznačně antiklerikální charakter. Kostely byly drancovány a konfiskovány, kněží vězněni. To byl také osud nových blahoslavených mučedníků, včetně otce Planchata.

"Během Pařížské komuny pokračoval otec Planchat ve své službě mezi nejchudšími vrstvami hlavního města. Nikdy nevyvíjel žádnou politickou činnost. Zcela se věnoval potřebným, dělníkům, italským emigrantům, chudým rodinám,“ dodává pro Vatikánský rozhlas postulátor beatifikačního procesu P. Yvon Sabourin. „Komuna chtěla dělníky strhnout ke vzpouře, a tak byli kněží, kteří mezi nimi sloužili, odstraněni. Otec Planchat byl uvězněn na Zelený čtvrtek. Právě ve chvíli, kdy připravoval děti a dospělé na první svaté přijímání, přišlo si pro něj dvě stě vojáků. Důvodem byla obava, že lidé budou protestovat proti uvěznění svého kněze. Ve vězení strávil spolu s ostatními mučedníky čtyřicet dní. Všichni měli možnost z Paříže uprchnout. Věděli, co jim hrozí. Zůstali však na místě, aby pokračovali ve své službě."

Jak dále dodává postulátor, zachovaly se jejich dopisy z vězení. „Jsou to nádherná svědectví. Vidíme v nich naprostou odevzdanost Bohu a jeho vůli. Byli tam i další kněží, včetně jezuitů, kterým se podařilo propašovat Nejsvětější svátost. Když si uvědomili, že se blíží jejich konec, v předvečer popravy se navzájem vyzpovídali a přijali svaté přijímání. Píší o tom ve svých dopisech. Otec Planchat psal dětem, které připravoval na svaté přijímání. Dává jim své poslední pokyny. A píše: Jsem jako pták v kleci. Mohu udělat je pár kroků sem a tam. Stejně jako vy se snažím modlit. Ale i ve vězení je život. Člověk může být svobodný, protože svobodný je ten, kdo plní Boží vůli. Svěřuji se vašim modlitbám. Já se modlím za vás a vy se modlete za mě. Je mi líto, že nebudu u vašeho svatého přijímání, ale až ho budete přijímat, po díkuvzdání se pomodlete také za mě."

Zdroj: Francouzská sekce Vatican News