Grónsko, farář z Nuuku: „Náš domov není na prodej“

Uprostřed geopolitického napětí přináší vatikánským médiím své svědectví slovinský kněz Tomaž Majcen, který vede malou katolickou komunitu na arktickém ostrově: „Gróňané cítí křivdu, protože si silně uvědomují, jak mocné a vzdálené hlasy mluví o jejich zemi, aniž by ji skutečně znali.“

Fotogalerie

3

„Grónsko je náš domov a o jeho budoucnosti chceme rozhodovat my sami.“ Mrazivými ulicemi Nuuku, který je s 20 000 obyvateli hlavním městem Grónska, prostupuje „tiché odhodlání“. Převládající pocity obyvatel největšího ostrova světa popisuje vatikánským médiím otec Tomaž Majcen, slovinský kněz z řádu minoritů, který již přibližně dva a půl roku působí v Nuuku jako farář kostela Krista Krále – jediné latinské farnosti na více než dvou milionech kilometrů čtverečních grónského ledu a země.

Lid s vlastní historií a kulturou

Tato vzdálená země s pouhými 56 000 obyvateli se dnes stala centrem světových geopolitických sporů o vzácné zeminy a energetické zdroje. „Atmosféra v Nuuku je zdánlivě klidná, ale vnitřně napjatá,“ vypráví otec Tomaž, který od léta 2023, kdy přijal pozvání kodaňského biskupa k pastorační péči o katolickou komunitu, tamní obyvatele dobře poznal: „Jsou to lidé, kteří mají tendenci pozorovat, naslouchat a hluboce přemýšlet, než promluví. V posledních měsících jsem však v každodenním životě pocítil jistý neklid. O globální politice se mluví víc než dříve: v obchodech, v kavárnách, a dokonce i po bohoslužbách.“

„Gróňané nechtějí být vnímáni jako ‚území‘ nebo ‚řešení‘ cizích problémů. Chtějí být vnímáni jako lid s vlastní historií, jazykem, kulturou a vírou.“

Mnoho lidí se podle slovinského řeholníka cítí „spíše zraněno než rozhněváno“, když slyší amerického prezidenta Donalda Trumpa mluvit o Grónsku „v termínech strategických zájmů nebo vlastnictví“. „Dotýká se to jejich důstojnosti,“ vysvětluje otec Tomaž. „Gróňané nechtějí být vnímáni jako ‚území‘ nebo ‚řešení‘ cizích problémů. Chtějí být vnímáni jako lid s vlastní historií, jazykem, kulturou a vírou.“ Strach podle něj není převládajícím pocitem, „ale existuje silné povědomí o tom, že mocné a vzdálené hlasy mluví o Grónsku, aniž by ho skutečně znaly. To vytváří pocit zranitelnosti, ale také jednoty.“

Malá, ale živá katolická komunita

Tato jednota nachází posilu a základ v komunitách věřících. Přibližně 90 % Gróňanů patří k evangelicko-luteránské církvi, která je zakořeněna v historii a identitě národa. „Katolíci jsou jen velmi malou menšinou. Tady v Nuuku je jich asi 500, zatímco v celém Grónsku zhruba 800. Pocházejí z různých národů, mluví různými jazyky a mají odlišné zázemí.“ Mnozí přicházejí z Filipín a z Evropy: „Naše farnost je malá, ale velmi živá.“

Církev v Grónsku, i když je početně skromná, má podle faráře z Nuuku důležitou roli v připomínání toho, že „země není nikdy jen hlína a kámen. Vždy je spojena s lidmi, vzpomínkami, předky a budoucími generacemi“. Každou neděli se z evangelicko-luteránských kostelů ozývají modlitby za Dánské království a grónskou samosprávu. Tato iniciativa luteránské biskupky Paneeraq Siegstad Munkové zapadá do bezprecedentního geopolitického kontextu. „Církve,“ zdůrazňuje otec Tomaž, „nabízejí něco tichého, ale mocného: modlitbu, přítomnost, naslouchání a morální základ. Když mluvíme o stvoření jako o Božím daru a o lidské důstojnosti, říkáme tím už něco velmi silného proti redukci Grónska na strategický objekt. Grónsko se nesmí stát šachovnicí pro globální zájmy.“

Otázka důstojnosti

Současný kontext by mohl v Gróňanech posílit touhu po nezávislosti. „Lidé jsou realisté,“ podotýká slovinský kněz. „Vědí, že nezávislost není jen sen, ale také obrovská zodpovědnost. Ekonomické otázky, vzdělání, zdravotnictví – to vše je důležité. To, co slyším nejčastěji, není ‚chceme teď zpřetrhat vazby‘, ale spíše ‚chceme vnitřně vyrůst‘.“ V každém případě je jasné, že Gróňané nechtějí „vyměnit“ jednu formu závislosti za jinou. „Představa pohlcení nebo ovládnutí jinou mocností je široce odmítána. Nezávislost je pro mnohé otázkou důstojnosti, kulturního přežití a sebeúcty.“

Otec Majcen popisuje také pocity spojené s příchodem malé skupiny evropských vojáků a jednotek NATO. „Jakákoli vojenská přítomnost vyvolává otázky, ale tato je obecně vnímána jinak než agresivní cizí zájem. Většina lidí ji chápe v rámci spolupráce a sdílené odpovědnosti za bezpečnost v arktické oblasti. Nadšení z militarizace sice nepanuje, ale lidé si uvědomují, že Arktida se stala strategicky důležitou.“

Mír mezi ledy

Vše se nevyhnutelně vrací ke klimatickým změnám. „Tady to není teorie, ale něco, co vidíte na vlastní oči. Struktura ledu se mění, roční období se posouvají a lovci vyprávějí o tom, že se příroda už nechová tak jako dřív.“ Život mezi ledy vede k odstraňování všeho nadbytečného.

„Jako kněz často cítím, že tato země sama učí modlitbě. Ticho, rozlehlost, křehkost – to vše vybízí k pokoře. Ochrana životního prostředí Grónska musí začít respektem: respektem k přírodě, k domorodým znalostem a k budoucím generacím.“ „Musíme se vrátit k myšlence, že stvoření tu není proto, abychom ho vykořisťovali, ale abychom o něj pečovali,“ uzavírá otec Tomaž. „Politicky i ekonomicky musí být rozhodování pomalé, pečlivé a zakořeněné v dlouhodobé odpovědnosti, nikoli v krátkodobém zisku. Protože jakmile je tato země jednou poškozena, nelze ji snadno obnovit.“