Grónsko, farář z Nuuku: „Náš domov není na prodej“

Uprostřed geopolitického napětí přináší vatikánským médiím své svědectví slovinský kněz Tomaž Majcen, který vede malou katolickou komunitu na arktickém ostrově: „Gróňané cítí křivdu, protože si silně uvědomují, jak mocné a vzdálené hlasy mluví o jejich zemi, aniž by ji skutečně znali.“

Fotogalerie

3

„Grónsko je náš domov a o jeho budoucnosti chceme rozhodovat my sami.“ Mrazivými ulicemi Nuuku, který je s 20 000 obyvateli hlavním městem Grónska, prostupuje „tiché odhodlání“. Převládající pocity obyvatel největšího ostrova světa popisuje vatikánským médiím otec Tomaž Majcen, slovinský kněz z řádu minoritů, který již přibližně dva a půl roku působí v Nuuku jako farář kostela Krista Krále – jediné latinské farnosti na více než dvou milionech kilometrů čtverečních grónského ledu a země.

Lid s vlastní historií a kulturou

Tato vzdálená země s pouhými 56 000 obyvateli se dnes stala centrem světových geopolitických sporů o vzácné zeminy a energetické zdroje. „Atmosféra v Nuuku je zdánlivě klidná, ale vnitřně napjatá,“ vypráví otec Tomaž, který od léta 2023, kdy přijal pozvání kodaňského biskupa k pastorační péči o katolickou komunitu, tamní obyvatele dobře poznal: „Jsou to lidé, kteří mají tendenci pozorovat, naslouchat a hluboce přemýšlet, než promluví. V posledních měsících jsem však v každodenním životě pocítil jistý neklid. O globální politice se mluví víc než dříve: v obchodech, v kavárnách, a dokonce i po bohoslužbách.“

„Gróňané nechtějí být vnímáni jako ‚území‘ nebo ‚řešení‘ cizích problémů. Chtějí být vnímáni jako lid s vlastní historií, jazykem, kulturou a vírou.“

Mnoho lidí se podle slovinského řeholníka cítí „spíše zraněno než rozhněváno“, když slyší amerického prezidenta Donalda Trumpa mluvit o Grónsku „v termínech strategických zájmů nebo vlastnictví“. „Dotýká se to jejich důstojnosti,“ vysvětluje otec Tomaž. „Gróňané nechtějí být vnímáni jako ‚území‘ nebo ‚řešení‘ cizích problémů. Chtějí být vnímáni jako lid s vlastní historií, jazykem, kulturou a vírou.“ Strach podle něj není převládajícím pocitem, „ale existuje silné povědomí o tom, že mocné a vzdálené hlasy mluví o Grónsku, aniž by ho skutečně znaly. To vytváří pocit zranitelnosti, ale také jednoty.“

Malá, ale živá katolická komunita

Tato jednota nachází posilu a základ v komunitách věřících. Přibližně 90 % Gróňanů patří k evangelicko-luteránské církvi, která je zakořeněna v historii a identitě národa. „Katolíci jsou jen velmi malou menšinou. Tady v Nuuku je jich asi 500, zatímco v celém Grónsku zhruba 800. Pocházejí z různých národů, mluví různými jazyky a mají odlišné zázemí.“ Mnozí přicházejí z Filipín a z Evropy: „Naše farnost je malá, ale velmi živá.“

Církev v Grónsku, i když je početně skromná, má podle faráře z Nuuku důležitou roli v připomínání toho, že „země není nikdy jen hlína a kámen. Vždy je spojena s lidmi, vzpomínkami, předky a budoucími generacemi“. Každou neděli se z evangelicko-luteránských kostelů ozývají modlitby za Dánské království a grónskou samosprávu. Tato iniciativa luteránské biskupky Paneeraq Siegstad Munkové zapadá do bezprecedentního geopolitického kontextu. „Církve,“ zdůrazňuje otec Tomaž, „nabízejí něco tichého, ale mocného: modlitbu, přítomnost, naslouchání a morální základ. Když mluvíme o stvoření jako o Božím daru a o lidské důstojnosti, říkáme tím už něco velmi silného proti redukci Grónska na strategický objekt. Grónsko se nesmí stát šachovnicí pro globální zájmy.“

Farnost v Nuuku v Grónsku, 23. 1. 2026

Otázka důstojnosti

Současný kontext by mohl v Gróňanech posílit touhu po nezávislosti. „Lidé jsou realisté,“ podotýká slovinský kněz. „Vědí, že nezávislost není jen sen, ale také obrovská zodpovědnost. Ekonomické otázky, vzdělání, zdravotnictví – to vše je důležité. To, co slyším nejčastěji, není ‚chceme teď zpřetrhat vazby‘, ale spíše ‚chceme vnitřně vyrůst‘.“ V každém případě je jasné, že Gróňané nechtějí „vyměnit“ jednu formu závislosti za jinou. „Představa pohlcení nebo ovládnutí jinou mocností je široce odmítána. Nezávislost je pro mnohé otázkou důstojnosti, kulturního přežití a sebeúcty.“

Otec Majcen popisuje také pocity spojené s příchodem malé skupiny evropských vojáků a jednotek NATO. „Jakákoli vojenská přítomnost vyvolává otázky, ale tato je obecně vnímána jinak než agresivní cizí zájem. Většina lidí ji chápe v rámci spolupráce a sdílené odpovědnosti za bezpečnost v arktické oblasti. Nadšení z militarizace sice nepanuje, ale lidé si uvědomují, že Arktida se stala strategicky důležitou.“

Farní společenství v Nuuku v Grónsku, 23. 1. 2026

Mír mezi ledy

Vše se nevyhnutelně vrací ke klimatickým změnám. „Tady to není teorie, ale něco, co vidíte na vlastní oči. Struktura ledu se mění, roční období se posouvají a lovci vyprávějí o tom, že se příroda už nechová tak jako dřív.“ Život mezi ledy vede k odstraňování všeho nadbytečného.

„Jako kněz často cítím, že tato země sama učí modlitbě. Ticho, rozlehlost, křehkost – to vše vybízí k pokoře. Ochrana životního prostředí Grónska musí začít respektem: respektem k přírodě, k domorodým znalostem a k budoucím generacím.“ „Musíme se vrátit k myšlence, že stvoření tu není proto, abychom ho vykořisťovali, ale abychom o něj pečovali,“ uzavírá otec Tomaž. „Politicky i ekonomicky musí být rozhodování pomalé, pečlivé a zakořeněné v dlouhodobé odpovědnosti, nikoli v krátkodobém zisku. Protože jakmile je tato země jednou poškozena, nelze ji snadno obnovit.“