Homilie arcibiskupa Jana Graubnera na Boží hod vánoční

Přinášíme homilii pražského arcibiskupa Jana Graubnera, kterou pronesl ve svatovítské katedrále na Boží hod vánoční.

Čas se naplnil. Advent nás přivedl k Vánocům. Adventní očekávání prohlubovalo naši touhu. Čím více jsme pociťovali jakékoliv osobní či společenské tísně a zloby, omezenost či neschopnost, tím více jsme vkládali naději do Spasitele. Dnes se můžeme radovat z jeho příchodu, jako se radovali andělé i prostí pastýři v Betlémě. Hledíme na malé dítě v jeslích, v němž se skrývá mocný Bůh viditelný jen očima víry a čistým srdcem. Mnozí jej tehdy v Betlémě nepoznali, ale těm, kteří jej přijali, dal moc stát se Božími dětmi. I dnes zůstává jeho příchod pro mnohé zahalený do představ povrchní lidové tradice a pozlátka vánočních dárků. On však i dnes přichází jako mocný Bůh a skutečný Zachránce pro ty, kteří jej jako takového přijmou, kteří mu dají důvěru a spolehnou na něj.

V jubilejním roce s heslem: poutníci naděje, jsme zakusili, že zaměření na Krista ukazuje východisko i ze situací lidsky bezvýchodných. Mnoho rodin zakusilo, že jeho přítomnost proměňuje šeď všedních dnů v krásný svátek, uzdravuje vztahy a dává novou naději. Pozvěme dnes Betlémské děťátko do našich rodin. Ale nejprve mu otevřeme svá srdce, udělejme ve svém srdci pro něj místo a nabídněme mu, aby byl vašim Pánem a vládcem, protože Bohu to místo patří. Zvolme si ho za krále svého srdce a řekněme mu, že toužíme po tom, aby v nás budoval Boží království. Nebuďme smutní, že mu nemůžeme nabídnout svou dokonalost a poklady mnoha dobrých skutků. Když nejsme bohatí, nabídněme mu jako pastýři svou ubohost, ale dejme mu všechno jako oni. Pusťme do srdce radost z jeho přítomnosti. Nebojme se aspoň v duchu mu zpívat a vychutnat štěstí z jeho blízkosti. Vždyť to jsou přece skutečné Vánoce.

Zkušenost svého srdce pak přenesme do rodiny a udělejme si doma společně krásnou chvilku s Ježíškem. Řekněme mu nahlas, že jsme šťastni, když je s námi. Zazpívejme mu a dejme najevo svou radost. To neradím jen rodinám s malými dětmi, ale všem. Nestyďme se jako dospělí za dětskou radost. Ta nám naopak může pomoci vidět srdcem a objevit to, co je lidským očím neviditelné, zažít úžas před Božím majestátem. Pak bude snadnější na Boha nezapomenout a snažit se mu líbit, poctivě hledat, co se mu líbí, co od nás čeká.

Čím mu uděláme radost? Jedno víme jistě, že chce, abychom milovali bližního jako sebe a Boha ještě víc. Od Boha to není sobecké, když žádá, abychom ho milovali nade všecko. On je přece láska. Pokud milujeme lásku nade všecko a otevíráme jí celé srdce, jsme schopni milovat božsky. To znamená, že těm, které milujeme, nedáváme jen sebe, ale samotného Boha. Kdo by jim mohl dát víc? Ano, dnes můžeme jít domů s tímto posláním. Dnes můžeme proměnit naši rodinu v živý betlém, v kousek ráje. To jsou pravé Vánoce! Ale ani s tím se nespokojme! K Vánocům patří návštěvy. Pozvěme v dalších dnech někoho na návštěvu a dejme i jemu prožít svou vánoční zkušenost.

Nebo sami navštivme jinou rodinu. Nezůstaňme však jen u běžných řečí. Prožijme spolu radost z Ježíše, který je mezi námi, když jsme v jeho jménu, v jeho lásce. Pomozme i jiným zažít šťastnou radost z blízkosti Boha.

A ještě něco. Dokázali bychom do takové atmosféry pozvat někoho z lidí, kteří jsou osamělí, uzavření či úplně ztracení, na které se my nebo naše okolí dívá jako na ubožáky? I ti přece potřebují Spasitele, ba asi více než druzí. Spasitel by k nim velmi rád přišel. Doprovodíme ho? Udělejme Pánu Ježíši tu službu a zprostředkujme někomu potřebnému setkání s jejich Spasitelem. Známe někoho takového ve svém okolí?

Ať jsou naše Vánoce tím šťastnější, čím více lidí vtáhneme do radosti z Boha, který přichází mezi nás jako skutečný zachránce nejen pro jednotlivce. On má moc uzdravit rozbité rodiny, vymírající národy i válečná napětí, když mu dovolíme žít i v nás. Ano, dnes máme velký důvod k nové naději. Amen.