Ignát Wurm: Vlastenecký kněz, který měnil Moravu

Každý, kdo posílá dopis na Arcibiskupství olomoucké, musí do adresy uvést také Wurmova 9. Jen málokdo ale tuší, po kom se tato ulice – a také ulice v Brně, Přerově nebo Kloboukách u Brna – jmenuje. Snad proto, že od narození P. Ignáta Wurma, který zásadně ovlivnil církevní, politický i společenský život na Moravě, uplynulo v tyto dny už rovných dvě stě let.

Jak zdůraznil arcibiskup Jan Graubner ve své knize Kněžské osobnosti, Wurm – ač často nemocný – projevoval od mládí mimořádnou vyzrálost a schopnost řešit konflikty. „Býval prostředníkem dohod a vzbuzoval sympatie vrstevníků i představených,“ zmínil.

Bouřlivý rok 1848 vtáhl tehdy třiadvacetiletého mladíka do veřejné činnosti coby studenta teologie, kdy mimo jiné pochopil, že budoucnost českého národa úzce souvisí s jeho kulturním a jazykovým rozvojem. „Angažoval se pro slovanskou knihovnu, organizoval sbírku na pořízení českých zpěvníků pro brněnský kostel. I jako kněz zanechával světlou stopu jako dobrý vychovatel a pastýř, který rozumí dětem i mládeži, ale dovede si získat i dospělé. Využíval všech příležitostí, kulturních i sportovních, nadchnul lidi pro českou náboženskou četbu v rodinách, budoval spolky a přednášel na valných hromadách katolických jednot,“ vyjmenovává arcibiskup.

Zásadní roli podle něj Wurm sehrál ve vztahu k Velehradu a cyrilometodějské tradici. „Stál u počátku probouzení Velehradu a založení Matice velehradské, které věnoval velký kus života v rámci příprav a oslav cyrilometodějských jubilejí,“ píše arcibiskup a dodává: „Na papežovo přání přesvědčil lvovského metropolitu Josefa Sembratoviče, aby putoval do Říma a tam slavil glagolskou liturgii při velké děkovné pouti Slovanů do Říma v roce 1881, kterou spoluorganizoval.“

Blízkost lidem jako cesta k obnově národa

Wurm coby poslanec zemského sněmu (za Přerovsko) se mimo jiné zasloužil o založení přerovského gymnázia a měl osobní zásluhu na otevření prvních dvou slovanských gymnázií v Brně a Olomouci. Podporoval rovněž růst průmyslu a zakládání záložen, vedle Přerova také v Kojetíně, Tovačově, Křelově, Slatinicích i jinde. „Jeho přispěním měla Morava jako první země v monarchii zdravotní zákon,“ upozorňuje také arcibiskup Graubner.

A vyzdvihuje i Wurmův praktický přístup k řešení problémů. „Zjistil, že v zemské nemocnici firma zajišťující stravu šidí pacienty. Dosáhl zlepšení a výměny firmy. Zrovnoprávnil češtinu s němčinou při bohoslužbách v nemocnici a v porodnici zavedl určování národnosti dítěte podle matky. Před konáním prvního vatikánského sněmu, kde se předpokládala církevní diskuse o sociálních otázkách, zorganizoval kněžské porady na sociální témata podle děkanátů,“ uvádí arcibiskup a uzavírá: „Duchovní obnova kněží a jejich spolupracovníků, kteří musí hořet láskou k Bohu, církvi i národu, jejich blízkost lidem je cestou k obnově českého národa i dnes.“

Kněz, politik a vlastenec

Český katolický kněz, redaktor a etnograf Ignát Wurm se narodil 12. července 1825 v Kloboukách u Brna. Po středoškolských studiích vstoupil do brněnského alumnátu a roku 1850 byl vysvěcen na kněze. V roce 1866 přišel do Olomouce, která se mu stala působištěm pro celý další jeho život. Mimo svou činnost pastorační se také aktivně účastnil života církevně politického, pracoval v hnutí cyrilometodějském a také v práci katolických jednot, byl poslancem zemského sněmu.

Aktivně se zasloužil o český národopis. Stal se spoluzakladatelem Vlasteneckého muzea v Olomouci. V roce 1885 se horlivě zúčastnil prací pro první výstavu moravských výšivek v olomouckém muzeu, později z jeho podnětu byly pořádány národopisné výstavky v Němčicích a v Ořechově. Od počátku pilně spolupracoval při Časopise vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, jehož byl až do své smrti spoluredaktorem. V roce 1891 uvítal myšlenku Národopisné výstavy českoslovanské v Praze a postavil se v čelo přípravných akcí výstavních na Moravě. Zemřel 4. října 1911, pohřben je na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně.

S využitím textů Jana Graubnera a Josefa Paly