Cena Paměti národa pro Jaroslava Vrbenského, Jeho životní příběh je svědectvím víry, odvahy a vytrvalosti

V pondělí 17. listopadu byly v Národním divadle slavnostně uděleny Ceny Paměti národa 2025. Mezi oceněnými byl také Jaroslav Vrbenský, muž, který za totality projevil mimořádnou odvahu, věrnost církvi a neochvějný smysl pro spravedlnost. Na scénu ho přišel doprovodit biskup Václav Malý, který na svém facebookovém profilu uvedl, že jde o „jednoho ze statečných, neokázalých a skromných křesťanů čerpajících naději a duchovní sílu z Ježíšova evangelia“.

Jaroslav Vrbenský (1932) vyrůstal v katolickém prostředí, kde od mládí uvažoval o studiu teologie. Jeho duchovní zrání však probíhalo v době stále tvrdšího pronásledování církve po únoru 1948. Navzdory zatýkání kněží, rušení řeholních společenství a represím se spolu s přáteli snažil udržovat nezávislá křesťanská společenství, která poskytovala prostor pro svobodný duchovní život. „Šlo o to nesložit zbraně, neuzavřít se do sebe v době, kdy kněze a mnoho dalších odvezli,“ vzpomíná.

V létě 1952 navázal kontakt s lidmi, kteří se vydávali za partyzány pomáhající kněžím přecházet hranice. Mělo jít o pomoc pronásledovaným kněžím P. Karlu Pilíkovi a P. Antonínu Bradnovi. Ukázalo se však, že „převaděči“ byli agenti StB. Jaroslava zatkli 23. srpna 1952 v Pasekách nad Jizerou – jen chvíli předtím, než měl vystoupit na studentském hudebním festivalu. Následoval téměř rok ve vyšetřovací vazbě, tvrdé výslechy a psychický nátlak.

Při procesu „Antonín Bradna a spol.“ v červnu 1953 se Jaroslav zastal vyčerpané sestry boromejky Anny Šimíkové, když upozornil na její zubožený stav po výsleších. Tento lidský čin se mu stal přitěžujícím — soudruh prokurátor jej označil za „mladého cynika, který ani po roce nezměnil názor na své provinění“. Soud jej poslal na 12 let do vězení za velezradu. Trest si odpykával v nejtvrdších československých věznicích a pracovních lágrech: Leopoldov, Bytíz, Vojna, Valdice, Mírov. Na svobodu se dostal až v roce 1962.

Koncem 60. let začal pracovat v nakladatelství Vyšehrad, kde se navzdory normalizačním tlakům podílel na přípravě kvalitních filosofických a teologických knih.

Cena Paměti národa, kterou Jaroslav Vrbenský převzal 17. listopadu v Národním divadle, je uznáním jeho mravní pevnosti, věrnosti církvi a schopnosti obstát tam, kde jiní selhali. Jeho životní svědectví je připomínkou toho, že i v temných časech je možné zůstat věrný pravdě a lásce k Bohu i člověku.