Kardinál Semeraro: Mučedníci patří k dějinám církve i celého lidstva

Pod záštitou Dikasteria pro svatořečení a jeho Komise pro novodobé mučedníky – svědky víry se konala konference „XXI. století: nová doba mučedníků?“. Na jejím závěru promluvil prefekt dikasteria kardinál Marcello Semeraro, který zdůraznil lidský i ekumenický rozměr mučednictví a jeho význam pro současnou církev i společnost.

Kardinál-prefekt s úsměvem zmínil titul knihy, která toto dikasterium s nadsázkou nazývá „Výrobnou svatých“. S odkazem na sv. Ambrože a Órigena uvedl na pravou míru: „My ale světce nevyrábíme; oni rozkvétají v církvi,“ kterou zmiňovaní teologové přirovnávali k pestrobarevné zahradě, v níž „raší fialky vyznavačů, lilie panen i růže mučedníků“ a kde „nejkrásnějším květem je Kristus“.

Kardinál Semeraro zmínil papeže Františka, který při tomto dikasteriu zřídil zmiňovanou Komisi pro nové mučedníky – svědky víry. Jejím ustanovením se podle kardinála-prefekta nezměnila podstata dikasteria, ale „rozšířily se jeho obzory“. Udržování živé paměti na svědky víry, kteří obětovali vlastní život, má pak podle kardinála trojí význam.

Na prvním místě je to fakt, že „svatost je více než událost kanonizace“. To, že se v roce 2026 dosud nekonalo žádné svatořečení, neznamená, že by neexistovaly „často skryté, mnohdy anonymní příklady skutečně žité svatosti, které patří k živoucímu dědictví Božího lidu“. Katalog nových mučedníků, který je dílem zmiňované komise, nesupluje úlohu Martyrologia, tj. oficiálního seznamu světců a světic, nýbrž – jak říkal sv. Jan Pavel II. – „zviditelňuje vysokou úroveň křesťanského života“ těch, jež papež František nazýval „svatými ze sousedství“.

Z toho vyplývá druhý aspekt, totiž „bytostně lidská hodnota svatosti“, protože „mučedníci nepatří pouze historii církve, ale také dějinám lidstva“, jelikož ukazují, „do jaké výše může vyrůst lidská bytost, má-li v ní svůj domov láska“. Kardinál Semeraro také připomněl slova Benedikta XVI.: „Schopnost snášet utrpení pro lásku k pravdě je mírou lidskosti.“ (Spe salvi 39) Mučednictví, doplnil kardinál, „neoslavuje bolest, nýbrž dosvědčuje lásku, která činí bolest plodnou“. Lidský potenciál se naplňuje v životě a smrti těch, kdo „dali přednost pravdě přede lží, věrnosti před konvencí, svědomí před kompromisem“.

Na třetím místě pak kardinál Semeraro zdůraznil ekumenický rozměr mučednictví. Společenství v mučednictví coby společenství ve víře dosvědčené obětí vlastního života je „ekumenismem, který nevznikl u psacího stolu, ale zrodil se z věrnosti evangeliu“. Toto společné mučednictví, jemuž papež František říkal „ekumenismus krve“, předchází teologickým debatám a překonává je.

Závěrem kardinál-prefekt připomněl, že udržování živé paměti na mučedníky, k čemuž má jmenovaný Katalog nových mučedníků sloužit, se netýká ani tolik minulosti jako budoucnosti: „Nehledíme do minula s nostalgií, nýbrž do budoucna se zodpovědností.“ Souhrn příběhů aktuálního mučednictví je pro celý svět „gramatikou naděje“.